Myslím, že většina čtenářů tuší, že cyklistky též musí občas čurat, stejně jako cyklisté. Mají to se svými cyklokalhotami a kšandami obtížnější než cyklisté s jejich poklopcem neboli flígrem na zip. Občas funguji jako obřadník či strážce, jak to nazvat, zkrátka, hlídám jestli někdo jde. Většinou úspěšně, velký neúspěch jsem zaznamenal před pěti lety na lesní cestě z Oleška k Zahořanskému potoku. Hlídal jsem, jenže najednou se ze zatáčky vyřítilo patnáct cyklistů sjezdařů a varovný signál nemohl mít při jejich rychlosti žádný efekt. Byli ukáznění, všichni nasadili "vpravo hleď" (scéna byla vlevo) a žádný nespadl, takže vše dobře dopadlo.

Zajímavá varianta na toto téma nastala dnes při cestě do Lednice. Zdržel jsem se trochu na hrázi Mlýnského rybníka a Ljuba vyrazila sama. Asi po třech stech metrech se ohlédla, já nikde, řekla si – teď cituji, vlastně vidíme scénu jejíma očima. Řekla si, aha, on se zdržel, tak si odskočím. Provedla všechny nezbytné odstrojovací úkony, ohlížela se a když spatřila mužskou postavu na kole, byla příprava u konce a nastalo samo konání. Postava v bezprostřední blízkosti, načež Ljuba hlásí:

"Čurám a nade mnou klove datel!"
Laskavý čtenář jistě vytušil, že ta postava byl jinej chlap.
Pohled dámy jsem schopen odpovědně rekonstruovat podle jejího vyprávění a reprodukuji s jejím svolením.

Zajímavý by byl pohled toho pána, když se přiblížil a slyšel tu novinu. Ale tím posloužit nemohu.

Podger pod širákem

V sobotu večer dostala Ljuba nápad, že přespíme pod širákem, když je tak hezky. Tedy, ne že vyrazíme někam do skal. Usteleme si před barákem na terásce. Dohodnuto, vykonáno, přespali jsme, bylo to výborné, romantické, ujistili jsme se, že věc zopakujeme.

Pak jsem šel psát a napadlo mě, že nemám po ruce mobil. Zavolal jsem sám sebe přes Skype. Mobil jsem slyšel, nějak divně, vzdáleně. Vyjdu před barák. Je venku, ale kde? Odhazuji polštáře na zahradních křesílkách a lehátkách, ale mobil nikde.

Nebudu napínat. Terasu máme krytou bankirajovými prkny. Mezi nimi jsou škvíry. Jsou uzoučké. Jedna je širší, Tou škvírou můj iPhone propadl.

Nastala hodinová patálie. Nejdřív jsem se pokusil iPhona postavit na hranu. Zkuste to, pomocí čínských jídelních hůlek, drátem, lepicí páskou, dvojicí dlát. Pak se ukázalo, že to nejde. Je nutno prkno odšroubovat. Jenže je přišroubované šrouby s hlavou, ke které se hodí speciální imbus, čtvercový o hraně 2 mm. Mám doma sadu Bosch obsahující snad padesát nástrček do šroubovací vrtačky. Křížky, hvězdičky, rovné šroubováky. Čtvereček žádný. Pomoc zjednal náš kamarád Pepa. Na skútru přivezl čtvercový imbus o hraně 2 mm. Mezi tím mobil zapadl pod geotextilii, která je položená pod prkny terasy. Bylo nutno ho vymačkat ven, jako když se dojí kráva. Prkno odmontováno, ale mobil byl mimo dosah. Ljuba má ruku štíhlou, ale krátkou, já dlouhou, ale tlustou (řekl bych, že mám moc mohutné bicepsy, ale vzbudilo by to posměch).

Zkrátím.
Mám mobil? Mám.
Kde dneska spím? V posteli.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena