Pořád o sněhu
Jsme na boží dlani, co je to platné. O sněhu jsme si jen povídali a teď přišel... Píši tyto řádky v neděli večer. Venku je teplo, pět stupňů nad nulou. Sníh taje. Dívám se na předpovědi počasí. Jsou všelijaké, z mobilu na mě padají zprávy o tom, že se blíží sněhová bouře. Ljuba musí být už v půl osmé ateliérech, kde točí seriál Ulice. Jak bude silnice vypadat v půl sedmé?
Snažím se na tomto místě vyprávět příhody přinejmenším úsměvné. Ale v tuhle chvíli si uvědomuju, jak jsme všichni na Boží dlani. Takhle uvažují asi statisíce lidí, možná milióny,. Co se stane v noci? Jak to bude vypadat s dopravou v pondělí ráno? Moje pracovna má plochou střechu a opírá se o ni vítr. Přál bych si, aby nepřinesl nesnáze pro nastávající den, pro nikoho.

Telepatie, nebo co
Včerejší vyjádření obav z nadcházející sněhové bouře se nenaplnilo skutky. Je to až podivuhodné, jak jsou meteorologové absolutně mimo. Dokonce jsem v neděli večer zkoumal radarovou mapu Evropy a nikde žádné mraky nebyly, tak jsem si říkal, odkud sakra ta bouřka přijde? Přece nemohou takhle kecat? No a vidíte, kecali.

O něčem jiném. V pátek utrpěla Iriska tržnou ránu na hřbetě, rycla se v lese o nějakou třísku, je jich tam dost. Takže - cesta na Veterinární kliniku v Libuši, narkóza, šití. Včera večer jsme jeli na kontrolu. Ona je ta klinika trochu stranou od hlavního tahu, zastrčená ve vilách. Celou cestu byla Iris klidná. Celou cestu ani Ljuba, ani já jsme nevyslovili slovo "doktor" nebo "klinika". Iris je zvyklá na jízdu autem, najezdila doslova desetitisíce kilometrů. Zabočili jsme z hlavní mezi vily - a Irda se začala třást na celém těle.
Jak poznala, že jedeme k doktorovi? Slova nevyřčena. Pach nepřicházel v úvahu, byli jsme ještě daleko za paterým rohem. Jeli jsme jinudy, než posledně. Jak poznala, opakuji, že jedeme k veterináři?
To jsou takové případy, které nahlodávají moji skepsi v "tajemno".
Jelikož to "tajemno" nesporně je.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena