Norince vyholili srst na dvou místech. Nejdřív vzadu na krku, když jí píchali do páteře kontrastní látku (brr), aby zjistili, v jakém stavu páteř má (brrr…). Podruhé, když jí tu zhuntovanou páteř pan doktor operoval.

Srst má dvoubarevnou, tedy je převážně bílá s hnědými fleky. Je to design uplatňovaný na českých krávách, i barva je podobná. Ty vyholené plochy, obě dvě, zasahují do pásma jak bílého, tak hnědého. No a teď už Noře srst dorůstá.
A co je zajímavé – ta hnědá dorůstající partie je výrazně tmavší než původní hnědá srst. Na sluníčku srst šisuje a nová srst si nese plnou dávku pigmentu. Takže, až srst doroste, z dvoubarevného psa bude tříbarevný.

Dokud nevyšisuje.

Gari na tom vydělává

Každé ráno i každý večer dostává Nora léky. Máme na to v lednici vyhrazený pribináček. Procedura začíná voláním „dobrota! rozdává se dobrota!“. Obě, Gari i Nora, přiběhnou. Gari je žravější a žene se kupředu s otevřenou hubou. Dostane dávku dobroty, pak nastupuje Nora a ta už má v dobrotě nalepené prášky. Aby to nebylo nápadné, Gari dostane další dobrotu a procedura je uzavřena poslední dávkou Noře, tentokrát bez prášků.

Takže Gari profituje na rekonvalescenci své kamarádky. No a co? Jen ať profituje. Vždyť je to taky človíček, jako všechno, co žije.

Tělo a duch

Nora dělá pokroky, maličké, den po dni. Sleduju, kdy přejde od mimochodnosti k normální chůzi čtyřnožce. To vždycky jdou na jedné straně nohy k sobě a pak na druhé, ťap, ťap. Tohle teď dokáže při pomalé chůzi, když je rychleji, jdou obě levé dopředu, pak obě pravé. Mimochodně.

Je ale jiný pokrok, dalo by se říct psychický. Přestává se chovat jako pacient. Usmyslí si, že je na zahradě kocour a vyrazí, to dřív nedělala. Jenže nohy neposlouchají a vymázne se jako neopatrný motorkář v zatáčce, naštěstí bez následků. Na jedné straně je na ni veselé podívání, protože je to pokrok. Smutné je, že pořád to není ta Nora, jak jsme ji znali.
Třeba při tom zůstane. No a co? Nikdo nejsme dokonalí. Nebo dokonalý – podle toho, zda to vnímáte jako plurál nebo singulár.
Jděte a vysvětlete to Tamilcovi.

Pejskové na vodítko

Je třeba mít pejsky na vodítku, i když jsou vycepovaní a drží se u nohy – za obvyklých okolností. Jenže začalo se sklízet a tady u nás kombajny sklidily obrovské plochy. Řeči o lánech a remízkách a vodě, to jsou jen žvásty, realita je jiná. Velkodružstevnictví pokračuje a na strništích zůstali vyjevení zajíčci, sotva narození. Jsou rádi, že jsou živí, ti, co měli smůlu, ti zahynuli pod kombajnem.

Tak příště zase někam jinam. Třeba do lesa. Tam teď bekají srnci a těch se pejskové bojí a drží se u nohy. V lese jsou zajíčkové v bezpečí.