Sedím takhle u mašiny a píšu a najednou mi něco přistálo na ksichtu a ošiju se a vyskočím a on sršán sedí na sedáku. Kudy se tam dostal, ví on sám. 

Nebyl to moc čilý sršán, jako byl ten, který mi dal předloni během půl vteřiny tři žihadla a byl jen jeden, žádná parta, ta poštípala Ljubu, až ji musela odvézt houkačka. Byl to ojedinělý sršán, docela zpitomělý. Tak jsem ho polapil metodou sklenička + papír a vysypal z okna a na rozloučenou mu řekl sbohem a ne na shledanou. Jak se tam dostal, nechápu. Žádné okno v patře nebylo otevřené, mohl vletět přízemkem a schodištěm a otevřenými dveřmi, ale on to byl takový moula sršán, sotva lítal.

Napadlo mě, že se mi tam v pracovně vylíh ze sršánového vejce, ale to je skoro určitě totální blbost. Každopádně je to posel léta, docela… žlotočerně pruhovanej.

Tady vám spát nebudu

V pět hodin ráno mě probudil studený čumák. Ani jsem nemusel otevírat oči, abych poznal, jestli je to Gari nebo Nora. Gari má jemnější srst, takže Nora. Copak se děje? Večerní rituál přece proběhl podle zavedeného „vyčurat a spát“.

Na vině byla vosa. Tady vám spát nebudu, rozhoduje se Nora. Je tu vosa. Proletěla do ložnice pootevřeným oknem a zabloudila na druhou stranu místnosti, zaletěla za závěsy a pak se marně pokoušela najít únik zasklenými dveřmi na balkón. Nezbylo mi než najít skleničku, list papíru, vosu polapit a vypustit oknem ven.

A Nora? Šla si lehnout ke mně do pracovny. V ložnici vám spát nebudu.
Byla tam vosa.

Znovu na veterině

V pátek jsme byli s kulhavou Garinkou na veterině. Chovala se statečně, ovšem po svém. Byli jsme objednaní, přišli na čas, řekli nám, ať se jdeme projít a že nás zavolají. Projít, to je na Zbraslavi snadné, hned naproti veterině je podchod pod silnicí a ten vede rovnou na náplavku. Tam Garinka okamžitě našla chcíplou rybu a vyválela se v ní. Ljuba ji tedy koupala ve Vltavě a volala recepce, že pan doktoru už čeká.

Když došlo k akci, Gari zahrála obvyklou figuru bronzový odlitek - když se měla rentgenovat, zůstala prostě strnulá. Nakonec jí ale prosvítili tlapky a ukázalo se, že má na obou výrůstky na kloubech prstíků. Dostala prášky na mírnění bolesti a Ljuba jí bude tlapky koupat vodičkami. Holt, zdraví je prevít a platí to i pro pejsky. V pondělí už běhala docela normálně, prášky zabraly.

Tak, a máš po legraci

Na pohovce v obývacím pokoji se objevila blátivá stopa. Po bližším (forenzním) ohledání místa činu vyšetřující orgány (já to nebyl) odhalily černé chloupky. Na vině tedy není Nora. Pachatel je Gari.

Verdikt je jednoznačný: nemůžeme pejsky nechat dole v obýváku o samotě. Jakmile vytáhneme paty, Gari vleze na kanape a jistě by to naučila i Noru.

Když budeme pryč, odstěhují se do patra, tam mají pelechy, tečka.

Kdo ale má po legraci? Hlavně já, protože musím dvacetikilovou Noru vynést po schodech do patra...

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena