Léto je slunečné, horké a suché. Pátrám v paměti, kdy bylo teplejší a sušší, snad v sedmačtyřicátém, ale to mi byly dva roky a vzpomínky tedy nejsou dost živé. V lese je půda pokrytá suchým listím, šustí to tam jako na podzim. Pejskům to šustí pod tlapkami, když se probíhají mezi stromy.

Včera se probíhali čtyři, Gari s Norou a Fanánek s Pepinkou. Potkal jsem Věru s Pepíkem a byla z toho pěkná šustivá procházka. Se zalíbením jsme pozorovali dovádějící pejsky.

Zalíbení náhle skončilo, když jsme si všimli, že všichni čtyři mají na nohou černé holínky.
No ano! Objevili jedinou bažinu v celém tom rozsáhlém, horkem vysušeném lese. Bývá tam tůňka, skoro taková, kam laně chodí pít. Po těch vedrech zbyla jen vrstva černého bahna a z něho si ty čtyři bestie, tři velké a mrňavá Pepinka, udělaly ty holínky.

Pracovitost

Gari i Nora mají rozdílný vztah k práci. Dokonce si troufnu ten rozdíl označit za zásadní. Nora je pracovitá, kdežto Gari jdou tlapičky od práce stranou. Je to roztomilý pejsek, ta Garina, moc hodný, má legrační klaunský ksichtík, ale jakmile se začne něco dělat, jde o d toho pryč.

Zato Nora dává najevo účast a snaží se do práce zapojit, obvykle tím, že se zmocní nějakého klacku a začne ho žvýkat, kdežto Gari se odklidí někam stranou a válí se na pelechu.

Samozřejmě že Norinčino pracovní úsilí nemá žádný pozitivní efekt. Když třeba stříhám keř, nesnaží se ukusovat přečnívající větvičky. Je ale nablízku a dává najevo zájem a solidaritu. Takže kdybyste mě přistihli při nějaké pracovní činnosti a poblíž byl bílý ohař s tmavými fleky, bude to Nora. Kdybych v ruce držel chleba se šunkou, byla by to Gari.

Má svou hrdost

Návratový rituál už má svoje pevná pravidla. Jdeme lesní cestou na silnici. Velím Za mnou, pejskové se zařadí za mne. Pak jim poručím Sedni a pejskové si sednou.

To ovšem zasluhuje odměnu. Noře dám frolíka, Nora vezme frolíka. Garině nabídnu frolíka, Garina odvrátí hlavu.

Podvolím se tvé nesmyslné ponižující trapné buzeraci, pane. Ale svoji hrdost si zachovám. Na toho tvýho frolíka se ti můžu akorát tak vyignorovat.

Cítím se trochu provinile. Kazím Garině obrovskou radost nechat se přejet autem na rozpáleném asfaltu.

Cirkus bude

Včera jsem byl v Brně, byl jsem spolukřtitel knihy Zpověď cirkusáka: s Jaromírem Joo (principálem cirkusu) ji napsal Hanuš Jordan a křtil jsem ji s Jiřím Pechou a Petrem Švancarou ve Vaňkovce. Píšou o tom i v Blesku. Potěšilo mě, jak v Blesku píší, že se jim podařilo zjistit, že Jooův cirkus možná bude příští rok na stadiónu na Lužánkách. Opravdu velký zpravodajský výkon, že se to Blesku podařilo zjistit! On totiž to říkal Petr Švancara do mikrofonu přede všemi, co tam byli a byla jich spousta.

Sláva to byla náramná, principál přivedl i kotě pumy, takové legrační zvířátko to bylo a po dobu slávy nestačilo vyrůst do řádné pumí velikosti. Aspoň že tak. Do Brna mě přivezla kamarádka autem, pátky jsme jel vlakem. Cesta v pořádku, až na to – nepochopitelné – že kolem tratě není signál mobilního telefonu. No a zpoždění 30 minut mezinárodního rychlíku a bordel na informační tabuli, to je normální jev. Vždyť je to státní podnik.