Jsme zase zpátky
O víkendu plus jsme byli na výletě na Broumovsku, je to tam naprosto skvělé a vřele doporučujeme. Pejskům se to tam taky hodně líbilo a nejvíc se líbilo Noře v lomu v tamním Rožmitálu: teče tam potůček, ten se rozlezle do laguny a v ní je bahno. Takže Nora, šup do bahna!

Ljuba se pokusila Noru umýt už v tom potůčku, samozřejmě za asistence Gari. Úspěch byl částečný. Bahno totiž smrdělo a mytí v potůčku zjednalo aspoň částečnou nápravu.

Finální mytí nastalo v hotelu. Nora nastoupila do sprcháče. Byla to, myslím, v tomto smyslu její premiéra. Ve vaně byla mockrát, ale nepamatuju, že by byla ve sprcháči. Z jejího pohledu ale asi není zásadní rozdíl mezi vanou a sprcháčem:

Jsou to muka.

Hlavolam neboli skrývačka
Podstata dnešního povídání je ve fotce dole: hledejte pejska, tak zní zadání.

Ano, zatímco Nora je specialista na bahenní koupele, Gari se umí zamotat do deky tak dokonalo, že si opravdu nejsem jist, zdali v pelechu nebo na kanapi leží zmuchlaná pokrývka, anebo jestli je uvnitř pes. Uvedený příklad je na pováženou.

Ale stalo se onehdy, že jsem seděl u počítače, kanape mám za zády. Najednou bum, otočím se a chudák Gari, s hlavou zcela zamotanou do deky, spadla a nemohla se rozmotat. Co k tomu dodat?

Když leje
Jako že dneska, tedy v úterý, lilo pořádně. Proběhlo to klasicky. Ráno jsem otevřel dveře a Gari s Norou jen vystrčily nos. Do toho nejdem, prohlásily obě. Ale jdete, oponoval jsem. A šly.

Naštěstí nepršelo zas tak moc strašně. To se pozná podle toho, že se ke mně Nora přilepí a jde bokem proti noze a kouká na mě, abych s tím něco co nejrychleji udělal, že je to pořádná otrava a já že přece můžu všechno.

K tomu tedy nedošlo, po chvilce zdráhání se rozběhly a procházka pokračovala podle zavedených pravidel. Po návratu se jedna druhou suší jazykem, i to je součást rituálu. Gari vždycky zkouší, jestli nezapomenu ručníkem vyfrotýrovat nějakou nohu.
Nezapomenu, potvoro jedna.