Pamatujete, jak se Švejk pokoušel skamarádit kocoura s papouškem? Já jsem opakoval pokus s plyšovým pingvínem a Norou. Zažene znovu ten zběsilý pingvas naši statečnou Noru od jejího křesílka?

Posadil jsme pingvína do křesla. Nora tentokrát neulehla a nekvílela. Vstoupila na plochu křesla a velmi obezřetně pingvína obcházela a nakonec ho vytěsnila. Síla tmy zlomena, dobro zvítězilo.
Aspoň že tentokrát.

Zlosyn

Pejskové v mlze

Ráno byla včera mlha. To je letos teprve druhá mlha, jak je sucho, rána jsou jasná. Nebyla to tedy žádná dramatická bílá tma, vidět bylo velmi slušně a rozhodně jsem si té mlhy všímal víc než pejskové. Ty zajímalo něco jiného: bekání srnce kdesi v dálce. To je opravdu hrozivý zvuk, připomínám si, že toho se jednou polekal i Bart a že tenhle rotvajler se nebál prakticky ničeho.

Naše holky zpozorněly a poslouchaly. Gari, když ji něco zajímá, jde se podívat. Tentokrát dala najevo – nemusím vědět všechno. Všechno brzy skončilo, bekání i mlha a holky se šly proběhnout na louku. Nějaký pán tam jel na koni. Obloukem se mu vyhnuly. Těch polekání bylo toho rána až dost.

Moc toho vidět není

Auto do servisu

V osm ráno mělo být auto v servisu. Ljuba je na cestách, jsem s pejsky jako v tom filmu – sám doma. V osm v servisu, to znamenalo v sedm na louce a vstát po šesté.

Mně to problémy nedělá, jsem ranní ptáče. Zato pejskové nejsou zvyklí. Ljuba vstává poměrně často i v pět ráno, ale to já naopak nemusím do servisu a spím dál a pejskové se nevzrušují. Oni se nevzrušovali ani dnes, mysleli, že jen tak dělám nějakou legraci, ale pak slyšeli, že lezu do sprchy, a s úžasem shledali, že se holím a oblékám a ono je půl sedmé!

Naši pejskové totiž moc dobře znají hodiny, jen si nemyslete.
Dopadlo to dobře, ranní běh po louce jsme přečkali. Už do servisu nemusím.
Ještě štěstí, že se dnes auta dělají solidní, po servisu neprahnoucí. Štěstí pro mne, štěstí pro pejsky.