Zazvonil mobil, kouknu na číslo, neznám. Ozvala se žena mladého hlasu, dejme tomu slečna. A že jestli se mnou může dvě minuty mluvit. Prosím, já na to, velmi nevrle. Bylo mi jasné, že mi bude tlačit do hlavy něco reklamního a byl jsem zvědavý, který že filuta se zmocnil mého telefonního číska.

"Platíte na zálohách na elektřinu víc než pět set korun?" zeptala se.
"Prosím vás," řekl jsem, "bydlíme v rodinném domě. O co jde?"
"Těší vás platit víc než pět set korun měsíčně?"
To už jsem začal být prudivý dědek. Tím chtěla naznačit, že je schopna mi nabídnout něco, co způsobí, abych táhnul provoz baráku za pětikilo.
"Buďte tak laskava," řekl jsem jí, "řekněte mi stručně a jasně, o co vám jde."
Přece jen jsem byl zvědavý, jakou fintu na mě vybalí.
"Dejte mi adresu a navštíví vás naši pracovníci a vyhodnotí..."
Pracovníci, ve tři ráno, s pytlem, to si dovedu představit. Takže jsem hovor rychle ukončil. Trochu mě mrzelo, že jsem na ni byl tak odměřený. Je nevinná, dělá to, za co ji platí, věřím, že víc než pět set měsíčně, ale majlant to jistě nebude.
Jen mě udivuje, že nemají těch strategií víc. Měli by mít nějaké testovací otázky, aby rozpoznali, kdo na druhé straně je. Takhle je to zaměřeno výhradně na ty, kteří jsou ochotni uvěřit, že od kampeličky dostanou 19% úrok. A tudíž že se barák dá utáhnout za pětikilo měsíčně.

Jak to s tebou je, Monty?
Ljubu navštívila kamarádka. Popila čaj, pochválila zahrádku a přišla řeč i na domácí zvířátka. Iris, ta byla jasná, přišla návštěvu uvítat a poznamenat svými drobnými bílými chlopupky. Pak přišla řeč na Montyho. Kdopak je Monty, zajímala se přítelkyně.
"To je náš Myšislav Myš," pravila Ljuba. Tak totiž někdy Montymu říkáme.
"Myš? Vy máte doma MYŠ?"
"To není myš," chlácholila ji Ljuba. "On je osmák degu."
"Aha," řekla přítelkyně. Zřejmě o osmákovi degu nikdy neslyšela. Vrtalo jí to hlavou a zeptala se dál: "Proč ale mu říkáte Myšislav Myš, když je to osmák degu?"
"On te to technicky myš," snažil jsem se zachránit situaci. "Jenže je osmák degu."
Nešla se podívat do patra, kde žije ve své klícce technická myš. Už asi nikdy nevstoupí do domu obývaného technickou myší. Vzpomínal jsem na tatínka, ten taky nesnášel myši. Hlavně se mu hnusily jejich dlouhé holé ocásky, Montyho by si taky nezamiloval. Protivily se mu i veverky.
"Ale táto," namítl jsem, když se v tom smyslu vyjádřil poprvé, "veverka má přece chlupatý ocásek!"
"Chlupy na něm má," připustil otec, "ale pod nimi ho má holý."
Což je správný důvod k nechutenství.

S Dominkou opět v cirkusu
Do Zvole zase přijel cirkus, tentokrát cirkus Kellner, lístky jsem zakoupil už v sobotu, na nedělní představení. To hraje významnou úlohu v dramatu, jež budu popisovat. Byl jsem první zákazník u okýnka kasy. Taky v neděli jsme s Dominkou byli první, okukovali jsme koníčky a kozičky a lamy (ten zvěřinec v cirkusu vystupuje) a s panem Kellnerem jsme se dali do řeči. I to hraje roli.

Ve 13.45 se otevírá stan, zase jsme byli mezi prvními. Pan Kellner trhal lístky - a protože jsme předtím byli mezi prvními, poznal nás a povídá:
"Rezervoval jsem vám místa!"
A zavolal mladýho, aby nás uvedl.
Měli jsme lístky do lóže, tedy hned k manéži. Jenže ta naše místa obsadil, no, slovo dědek není zdvorřilé. Takže říkejme jeden pán, taky podle všeho s vnučkou. A že ho nezajímá a kdesi cosi, zkrátka dal najevo, že bude sedět tam, kam si sedl a šmytec. Mladej už chtěl volat pana Kellnera, já ale řekl, že je to jedno, že si sedneme hned vedle, nemusíme mít zrovna ta místa v ose vchod do cirkusu - vchod do manéže.

Program začal, byl moc hezký, Dominka se těšila na šaška - toho dělal mladej, vždycky v pauzách nastoupil a dělal všelijaké kumštíky. No a taky v jedné té pauze přinesl velký míč a hodil ho do publika. Publikum jásalo, pinkalo míč a házelo ho zpátky a míč létal sem a tam a jak tak létal, taky dolétal: spadl do bláta, do nejrozšlapanějšího místa v ose vchod do cirkusu a vchod do manéže a chvilku se v tom blátě překuloval a pak vyběhl statečný chlapeček a kopl do něho a bum, míč trefil toho pána, co nám zasedl místa rezervovaná panem principálem.
Myslím, že nastal čas na vynalezení nového slova charakterizujícího stav toho pána.
Navrhoval bych bláťulák podle vzoru sněhulák.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena