Putovali jsme tím bláznivým počasím, chvilku svítilo (a hřálo) sluníčko, chvilku byla vánice, až jsme se dostali k miniosadě zvané Hůrkovo pole. Tam mají svoje stanoviště lesáci, naskládali si tam kmeny pokácených stromů. Dnes tam byl drvoštěp, jeden ten kmen měl nařezaný a udělal si hodně vychytaný špalek: na něm navléknuté pneumatiky, takže ten špalek určený k drvoštěpení byl trochu jako vajíčko čekající na rozklepnutí v kalíšku.

Dal jsem se s ním do řeči a vedli jsme spolu rozšafnou řeč o vztahu výšky špalku, jeho průměru a snadnosti (nesnadnosti) rozštípnutí. A pak výkřik:
“Moje svačina!“
Věřte, nevěřte, ale Garinu vůbec nezajímal špalek v pneumatikách a nic z toho, co jsme povídali. Svačina ano. Pes odehnán, svačina zachráněna. Odešli jsme a já jsem přišel o zbytek poučného výkladu o vztahu výšky špalku, jeho průměru a snadnosti (nesnadnosti) rozštípnutí.

Zlobení ve třech

Pejska jsme potkali hned na začátku procházky. Vypadal na pořádné zlobidlo, skákal na vodítku, Gari ho musela pokárat (ona se vůči nezdárným mládencům chová jako stará panna, což ostatně odpovídá skutečnosti), Nora byla velmi, velmi opatrná, zkrátka, odešli jsme.

Pak už jsme se vraceli domů a na louce u vrbiček se pejsek (doprovázený dvěma dámami) objevil znovu. Tentokrát bez vodítka. Šel tedy s námi. Šel? Běhal, kroužil, skákal, Gari s Norou s ním držely krok i skok. Vypadalo to na nekonečný příběh. Jedna z dam si musela pro něho přijít. Kdyby to neudělala… měli bychom ho v kuchyni.
Pokud by mu Gari nedala konečnou držkovou.

Na střídačku

Jdeme s pejsky vánicí, zastrkuju hlavu do límce jako želva do krunýře. Pak svitne sluníčko a začne horko, takže si bundu rozepínám. Jde mi pěkně na nervy takové počasí. Pejskům je to jedno.
Jak to můžu vědět?
Když je opravdu blbý počasí, přijde Nora, přitiskne se mi k noze, kouká nahoru a říká: no tak, udělej s tím něco, tohle je fakt hnusný!
Tak daleko nejsme. Pejskové pobíhají, čmuchají a já se střídavě rozepínám a halím.

Krásný den

Mám na mysli neděli, ta sobota byla sychravá, nevlídná, prostě odpudivá… jako nejspíš bude dnešek, tedy pondělí, a podle předpovědí celý týden. Naběhal jsem s pejsky svých devět kilometrů, totéž přidala Ljuba, takže mají v tlapkách docela slušné penzum. David tvrdí, že pejskům se víc líbí mizerné počasí. Třeba má pravdu a pak se tedy na věc díváme setsakra jinak, já a pejskové!
Říkám si, vždyť to pěkné počasí se musí líbit každému, i Pánubohu. Proč ho kazit? On ví. On učiní.