Když byla Nora ještě docela malinká, hosté jí přinesli dárek. Byl to gumový míč s dvěma kusy lana na jednom i druhém pólu. Bylo to veliké a celkem těžké, a přece se z toho časem vyklubala nejoblíbenější hračka naší Nory. Hrajeme s tím hru se složitými a proměnlivými pravidly, které říkám norský fotbal. Nebudu tu opakovat jeho ne-pravidla, vygooglil jsem si, že jsme o něm psal v Hyeně celkem pětkrát. Podstatná je ta fyzikální anomálie.

Postupně míč ztrácel některé atributy a časem přišel o ta lana. Naštěstí ho Nora prokousla, takže pozbyl na tvrdosti a kulatosti a tím líp se dal popadnout do zubů. No a v poslední době se mi zdálo, že nám hra jde nějak ztuha – a uvědomil jsem si, že se balón sám od sebe nafouk!

Říkám balón, protože to je slovo, kterému Nora rozumí a když řeknu "přines balón", jde právě pro tento objekt. No a teď se jí špatně aportoval, protože byl moc tvrdý!

Tak jsem ho vymačkal, je z něho opět uchopitelný předmět, ale nejde mi to do hlavy. Jak se mohl sám od sebe nafouknout, to snad odporuje fyzikálním zákonům?

Možná, že ho v tomto ohledu Nora nakazila – ona taky odporuje fyzikálním zákonům a třeba je to odporování fyzikálním zákonům nakažlivé. Tady máte historickou fotku z doby, kdy nafouknutý balón měl ještě lana a Nora byla ještě mrňous.

Pryč od myšilova

Četl jsem v učené psí knize, že pointer jeví nezájem o srstnatou zvěř. To mohu ze zkušenosti s Norou potvrdit, pokud ovšem do strstnaté zvěře nebudeme počítat myši. O ty jeví zájem náramný. Vyhlíží je, pátrá po nich, skáče za nimi a snaží se k nim prohrabat.

Jedno takové hrabání jsem včera pozoroval na pokosené a mírně zaorané louce mezi dvěma zvolskými šmoulími čtvrtěmi. Nora vyčenichala myší hnízdo a jala se kopat. Chvilku jsem přiblížil a najednou vidím... první kožíšek, myš se vzdalovala vlažným tempem od myšilova, pak druhá, třetí, čtvrtá, famílie se stěhovala. Píšu "vlažným tempem" - to musím specifikovat. Víte přece, jak bleskově sebou dovede myš šmejknout. Tohle bylo fakt hodně vlažné. Cupity cupity, nikoli frrr...

Možná s sebou táhly kufírky se zrníčky, ale to jsem z té výšky neviděl.

Strategie

V naší rodině je "strategie" terminus technicus. Označuje místo, tedy průsečík os dveří do ložnice, koupelny a ke mně do pracovny. Na tento průsečík ráno Nora ulehá, aby o nic nepřišla, všechno měla pod kontrolou a nemohlo se stát, že by se cokoli odehrálo bez jejího dohledu.

Netřeba snad dodávat, že to k hladkosti ranního provozu nepřispívá, zvlášť když má Ljuba nástup v ateliéru v šest hodin ráno (nebývá to často, natož pak denně, nicméně i to se stává). V takovém případě také Nora ulehá na své strategicky vyhlídnuté místo a teprve když se vše uklidní, vrací se na svůj pelech, mimo dosah dopravních cest.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena