V pátek se ženil kamarád. Jel jsem mu na svatbu do Karviné, nikdy jsme tam nebyl. Dával mi instrukce:
"Pojedeš po dálnici, ale neodbočuj na Karvinou. Jeď až do Ostravy, do města, a až přijedeš na kruháč s odbočkou na Český Těšín, tam zahni."
Dobře. Jel jsem, minul odbočku na Karvinou, přijel na kruháč, byla tam odbočka na Český Těšín, jenže kolem mě les. Volal jsem kamarádovi, jestli tohle je ten kruháč.
"Ale ty jsi uprostřed Ostravy!" vysvětloval.
No a pak jsem jel dalšími lesíky a lesy až do Karviné. Žádné Ocelové město z románu Julese Verna! Lesy, parky, příroda. Jedu a nade mnou v nevelké výšce plachtil čáp. Nic v zobáku nenesl, aspoň tím jsem mohl kamaráda uklidnit. Takže už se nedá věřit ani na špatné věci, jako že Ostravsko je hnusné, černé a zaprášené.
No a svatba se po obřadu slavila v lázních Darkov. Tam je přes řeku Olši most, krásný, z roku 1925, dle návrhu Ing. Rabeho. Úžasná památka na první republiku - až potkám architekta Lukeše, musím se ho na ten most poptat. Na webu ho najdete i pod názvem Most Sokolovských hrdinů. Ten název mi přijde poněkud zvláštní... Nic proti hrdinům, najmě pak sokolovským, nicméně v roce 1925 nebylo po sokolovských hrdinech ani tuchy. Takže ten druhý název "Darkovský most" mi připadá docela v pořádku.

Případ s popelnicí
Máme ve Zvoli Dominiku. Jel jsme pro ni včera ráno. Na Strakonické byla zuácpa, takže jsem zavolal Davidoviu, že se zpozdím.
"To je v pohodě," řekl.
"Nic není v pohodě," slyšel jsme v pozadí Dominiku. "Ukradli nám popelnici!"
Přes noc zmizela popelnice. Dominika z toho byla velmi rozčilená. Ruka zločinu udeřila!
Odvezl jsem ji k nám do Zvole a ještě dopoledne mi volal David, že popelnici mašel, válela se opodál bve křoví. Takže ne ruka zločincoa, leč ruka opilcova, výtržníkova přemíástila popelnici. Sdělil jsem to Domince.
"Ne. Někdo nám ukradl popelnici."
Bylo jasné, že lpí na zajímavější verzi.
Včera odpoledne jsme si hráli na kladení pasti na zloděje popelnic. Do větví vrby jsem nastražil plachtu, do které dáváme trávu a ořezané větve, plachtu jsem podepřel dřevěnou lajsou, k lajsne provázek - a jako nástrahu kontejner na trávu, což je popelničin rodný bratr. Dělal jsem pak tzloděje popelnic a jakmile jsem se přiblížil ke kontejneru, Dominka zatáhla a plachta mi spadla na hlavu.
Hra se osvědčila a je jasné, že vstoupí do našěeho trvalého herního arsenálu.
Onen anonymní opilec netušil, že svým činem koná i cosi pozitivního, třeba by ho to naštzvalo.
Tak mu to raději ani neříkejte, nebo jen šetrně.

Průtrž mračen
Průtrž mračen - tak se tomu říkalo dřív - není, je to přívalový déšť. Na tom úterním shledávám jednu zvláštnost: pozoroval jsem ho z okna, doma, místo abych jel na motorce, jak se stalo mým neblahým zvykem. Takže asi takto pršelo před pěti lety, kdy jsme stavěli tu část domu, ze které jsem fotil tuhle fotku. Seděl jsem v tu chvíli v Praze, jak jinak, u compu a psal. Volala mi Ljuba:
"Jsme pod vodou!"
Zvole je na kopci, uvědomil jsem si. Jak by mohla být pod vodou? Ano, je to dramatický umělkyně se sklonem k přehánění.
Jenže my byli pod vodou, celá stavba měla zaplavené základy, kubíky vody nás zavalily.
Tenkrát zavalily. Včera ne. Včera jsem si to pohodlně fotil ze sucha a teplíčka... A myslel na ty méně šťastné. Třeba na ty na motorce.

Kde asi jsou?
Byla to v této letní době výjimečná procházka s Irdou, včera ráno, tedy ráno následujícím po průtrži mračen. Nikde žádný komár. Ani jediné štípnutí, ani zabziknutí.
"Třeba je to spláchlo," mínila Ljuba.
Byla by to biblická potopa. Dopustili jste se hříchu štípání, smetu vás z povrchu zemského, pravil Hospodin. I stalo se.

Vysvětlení je to krajně nevěrohodné. Komáři štípou, tudíž nekonají nic, co by bylo proti smyslu jejich stvoření. Pravda, lidé jsou hříšní a pokud hřeší, počínají si ve smyslu svého stvoření, a přesto je Hospodin spláchl potopou. Nicméně nechme Hospodina Hospodinem, komáry to určitě nespláchlo. Zřejmě někde sedí a suší se. Kde sedí? Mají nějaké komáří brlůžky?
Odpoledne už nebyl čas a inspirace pro úvahy tohoto typu.
Pokud je to spláchlo, stačili se znovu narodit a udeřili plnou silou, v mračnech, se zvýšenou chutí sát a štípat.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena