Ljuba má Hondu, tedy auto Hondu, tedy Civika. Protože má takové povolání jaké má, najezdí ročně skoro tolik jako taxikář, a tak se stane, že její nové auto, což tato Honda je, se stane mžiknutím oka jetým autem a musí na prohlídku. Takže jsme se včera vypravili do servisu v Motole.

Pro informaci ne-pražským čtenářům. Kdyby Praha byla pizza, Motol leží v takovém tom opáleném nenamatlaném okraji pizzy. My bydlíme mimo Prahu, ale vcelku v tom směru, kde Motol, tedy na západě od města. Jelikož se v jeho vedení střídá jedna vlna kridiotů za druhou (ta poslední, kterou musíme vyhodit v nadcházejících volbách, je zřejmě nejhorší v dějinách), doprava je organizována tak, že když chcete ze západu dojet do nějakého místa na západním okraji, musíte do centra a pak z centra zase zpátky. Že je to blbovina? Ovšem, je to dílo kridiotů (kriminálník+idiot).

Tolik úvodem. Takže jsme dojeli do centra - k Andělu, to je 2 km od Václaváku, a vzali to nahoru po Plzeňské k Motolu.

Zkuste tu cestu taky. Vezměte si balík vody, potraviny, prášky na uklidnění, spacák a možná pušku, třeba se stane nepravděpodobné a nějaký kridiot se půjde podívat. Po celé délce Plzeňské se vyměňují koleje. Chápu, že nikde není cedule varující, co se děje, aby lidi jeli jinudy. Není žádné jinudy, protože generace kridiotů už za doby totáče svedly dopravu ve městě do několika málo ulic odsouzených k mučivé smrti a jakmile tam se něco stane, nastává kolaps.
Dnes si pro auto zase jedeme do toho Motola. Zkusíme to vzít jinou variantou cesty. A jsem zvědav, jakou minu nastražili kridioti zde. Podám zprávu.

700 let obce Březová - Oleško
To to uteklo... sedm set let! Březová - Oleško je naše sousední obec. V lokalitě Na Vrškách tu začíná v sobotu 17. července program, který vyvrcholí po 19. hodině koncertem Lucie Bílé. Ale nejen to. V Japonské zahradě manželů Wiesnerových v Olešku zahájí Lucie Bílá v 15 hodin výstavu obrazů Ivy Hüttnerové. Do zahrady je od 10 hodin dopoledne volný vstup. Ve 13 hodin tu uspořádá koncert Sbor sv. Jiří z kostela ve Vraném nad Vltavou pod vedením sbormistra Alfonse Limpoucha. Po 14. hodině japonský mistr Sato Kenya zahraje klasické i soudobé skladby pro tradiční strunný nástroj šamisen. V recitálu Setkání s komorní hhudbou zahraje Jitka Petříková na flétnu a Zuzana Herzová na kytaru. Všichni jste zváni, prostředí je nádherné a program zajímavý. Do Japonské zahrady se dostanete snadno. Vjedete do Oleška (jede se Dolní Břežany - Ohrobec - Zvole - Březová - Oleško) a asi 300 m za cedulí Oleško uvidíte poutač JAPONSKÁ ZAHRADA. Odbočíte vpravo do kopečka ulicí K jezírkům, asi po 200 m zmizí asfalt, nenecháte se tím rozhodit, jedete dál, stáčíte se doleva až najedete do ulice Vltavská. No a pak asi po dalších 300 m to je, pro pravé straně, jak praví paní Garminová.

Chystám se do Tibetu aneb Úplné pokrytí
Za týden se odmlčí Hyena, přestane výt a skučet. Odjíždíme s Ljubou do Tibetu. Pojedeme džípem z Lhasy do Káthmándu a Ljuba bude řídit a já budu držet tužku a notes a psát, protože napíšu gníhu! Bude navazovat na Tušení podrazu. Samosebou to bude sci-fi, já jsem v tomto směru nepolepšitelný. A jelikož půjde o Tibet, bude to o převtělování a stěhování duší a nesmrtelnosti a podobných vymoženostech. Chcete být nesmrtelný/á? Jeďte do Tibetu. Nebo si o tom přečtěte v mé knize. Ještě nevím, jak se bude jmenovat, potřeboval bych poradit, jako mi před lety poradila Saša Berková, dej jí pánbu věčné nebe. Vyprávěl jsem jí, že píšu gníhu o tom, jak přestane fungovat elektrika a že by se mi líbil název Tma jak v prdeli a že to holt nejde. Ona ani moc nepřemejšlela a řekla:
"A co kdyby se to jmenovalo Tma?"
No a Tma byla na světě.
Teď, když o tom tak přemýšlím, tak mě napadá, že Tušení podrazu se původně jmenovalo Úplné pokrytí. Ono tam šlo o mobilní telefony. Co kdyby se tahle kniha jmenovala Úplné pokrytí?
Jestli při tom zůstane, tak vězte, že jste první, kdo ten název berete na vědomí.

První krok velké cesty
Cesta dlouhá tisíc li začíná prvním krokem, praví mudrc. A první krok vykonán! Nechal jsem si spravit zub, aby mi ho nedolovali někde v Káthmándů majzlíkem na ulici. Ljuba zatím vyzvedla v China Tours umělohmotnou taštičku a v ní bylo všechno: naše pasy s vízy do Číny a Tibetu, letenky, brožurky, mapa Číny a Tibetu, plánek Káthmándů, pojištění atd. Pak jsme šli spolu do Megapixelu ve Spálené a Ljuba si tam koupila fotografický batoh a šestnáctigigovou kartu, kterou mi nedá do ruky, abych ji nezašantročil. No a pak jsme šli k autu - měla ho zaparkované v Jungmannce u Adrie (to je celkem důležitý údaj) a na půlce cesty si vzpomněla:

"A kdepak je ta taštička s pasy, letenkami, mapou, brožurkami atd?"
No, nechal jsem to ležet v Megapixelu na takové šamrličce.
Velmi raná fáze ztráty pasu!
Šla dál pro auto, já utíkal do Megapixelu, jenže ta Jungmannka je jednosměrná na opačnou stranu než Spálená, takže jsme pak musel zpátky a na Perštýně je to rozkopané atd.
Co nás asi čeká na Tibetské plošině?
A jelikož jedu do Tibetu psát román, hned jsem vymyslel, co dál s těmi pasy:
Ochotný pán z Megapixelu poběží s taštičkou do Idifu (je to kousek), já poběžím za ním, pokusím se telefonovat Ljubě, jenže budu mít vybitej telefon a ona pojede na Perštýn a já tam nebudu a...
Tak tohle se nestalo. Možná, že se to stane zítra.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena