Nedělní večerní bouřka nás zastihla doma - a litoval jsem všechny, kteří bylo v tu dobu venku. Když spadla první kroupa, šel jsem ven a přinesl jsem ji ukázat Domince. Pak už jsem se takto starat nemusel, spustilo se krupobití a mě napadlo, že by nebylo tak moc pošetilé schovat auto pod přístřešek. Krupobití mi bušilo do klobouku a do ramen, jak jsem běžel ten malý kousek od vrátek k autu.
Přeparkoval jsem, ale přece jen hezkých pár stovek krup auto schytalo. Kupodivu bez následků! Další problém byl samozřejmě s Iris, ta se bouřky bojí. Zavřel jsem se s ní do pracovny a pouštěl jí Benny Goodmana - obvykle to pomáhá a pomohlo to i tentokrát.
Když se pak bouře přehnala, vezl jsem Dominiku domů. Jel jsem horem, tedy přes Břežany a Písnici, protože jsem vezl domů i Annu Marii. V Ohrobci nějací lidé zkoumali rybník naplněný na okraj. Příkopy plné vody, zaplavená pole. Dominku jsem předal Davidovi a Thao a jel domů spodem, přes Zbraslav. Dálniční podjezd byl zaplavený. Strakonická ve směru do Prahy beznadějně ucpaná. Objížďka vedla přes Zbraslav, pětisetmetrový úsek jsme jel půl hodiny. No a to nejhorší - chtěl jsem jet přes Vrané, jenže policejní hlídka mě za zbraslavským mostem nepustila - zřítila se tam skála, zavalila koleje a asi také silnici. Tož tak!

Něco je v nepořádku
Že moje motorka Suzuki je v nepořádku, to je v pořádku, protože byla tak dlouho v pořádku, že by bylo v nepořádku, že by po šesti letech nebyla v nepořádku: začala potvora žrát benzín (víc než normálně) a při rozjezdu v nízké rychlosti v ní něco řachtá.
Jenže co mě překvapuje, je to, že se porucha objevila tři dny před tím, než jsem byl objednaný do servisu?
Ve čtvrtek tam jedu na pravidelnou pohlídku. Ptali se mě, co s tím mám za potíže a já říkal: potíže? Žádný, prosím vás, moje Sůza nedělá žádný potíže, jen vyměnit volej a mrknout na tlumiče a takový ty věci, co jsou předepsaný.
No a vidíte, včera jsem byl v Brně a při zpáteční cestě to začalo rachtat.

Za normálních okolností se porucha objevuje večer před dlouhým víkendem, kdy se nakupí několik státních svátků komunistických i kapitalistických za sebou (představuju si zřetězení Dne znárodnění a Dne obnovy demokracie a Den likvidace třídních nepřátel a Dne svobody slova) a stane se to někde uprostřed Příhraniční vrchoviny kde není signál mobilu a kde...
Planá úvaha. Stalo se to příhodně, já teď jezdím na Davidově Yamaze a ve čtvrtek ráno pojedu na Sůze do servisu.
Možná tam nedojedu. Útěchou by mi bylo, že právě toto by bylo normální.

Bylo Digifórum a nic se nestalo
Středu jsem strávil na Digifóru v Kongresovém centru v Praze. "Je to maraton přednášek a seminářů (mám jich tam pět, celkem jich tam je ... co já vím ... v devíti sálech od rána do večera), workshopů a samozřejmě výstava fotografické techniky, takže mi držte palce, ať někde něco nezvorám," psal jsem, když jsem se na Digifórum chystal. Každý přednášející zná spoustu trapasů, prožil mnoho chvilek, kdy "proletěl blbej anděl".
Bohužel nebo bohudík, nic takového se nestalo, snad s tou výjimkou, že jsem prošvihnul začátek první přednášky v domnění, že začínám až v 11 a ve skutečnosti jsem začínal v 9.15 - a jel jsem z domova do Prahy brzy ráno a měl jsme pocit svatosti, že jedu zbytečně brzy. Ale to není nic, co by vydalo na podgerovské vyprávění.
Slabou náplastí byl pán, který při té první prezentaci seděl v první řadě a povykoval:
"Proč tohle povídáte, mě to vůbec nezajímá!"
Když to s obměnou řekl popáté, zeptal jsem se ho, proč tu tedy sedí.
Nad tou otázkou se zadumal a v dumání setrval, takže už dál nerušil a já přišel o vyprávění o tom, jak jsem se po patnácti minutách vrhl na posluchače a řevem ho vyvlekl na chodbu.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena