O nadávání

Jeden žabák – byla to ropucha krátkonohá (Bufo calamita) - měl velmi nepěkný zvyk: kudy v bahně seděl, tudy sprostě nadával lidem. Ta ropucha nadávala všem bez výjimky, bez servítku a skrupulí a také bez rozdílu věku, pohlaví, vyznání, sexuální orientace, národnosti a příslušnosti k politické straně.

Nadávala panu předsedovi sněmovny, nadávala i panu prezidentovi, když ti dva šli spolu kolem v radostném hovoru, nadávala panu premiérovi, když mu šla hlava kolem.

Jednou šla kolem princezna a ropucha samozřejmě na ni spustila: „ Ty jedna ochechule nemytá, ty rozhoďnožko nezdaněná, běhno dálniční, ty …“ Trochu se přidusila jedovou slinou. Toho princezna využila. Přiskočila a vlepila ropuše

tak okouzlující pusinku, že ta už neměla na vybranou. Tím okouzlením proměnila se ve zmateného jinocha průměrného vzhledu, který naprosto nevěděl, co by řekl.

Naučení: Nenadávej na lidi, možná i ty se jednou staneš člověkem.

IQ

Na začátku musím uvést, že není zcela jasné, zda se tento příběh již stal, právě se děje nebo se teprve stane.

Jeden český delfín s přídavným procesorem měl, má, bude mít (pro zjednodušení budeme dále užívat jen čas minulý) IQ neobyčejně, ale opravdu neobyčejně, vysoké. Tak vysoké, že mu kontrola letového provozu nařídila, aby na něm v noci rozsvěcoval červené světýlko nebo je sklápěl. Sklopené IQ však přečuhovalo do sousedních států, kde dlouho netušili, že jde o české IQ, takže se například snažili využít ho jako surovinu pro výrobu hnojiva k urychlování svých studentů.

Delfín začal být z těch všech problémů otrávený. Po straně začal své nebohé IQ hanět, protože dospěl k přesvědčení, že on sám je o mnoho chytřejší než celé jeho IQ, které je mu vlastně pouze na obtíž. Dospělo to tak daleko, že se rozhodl úplně se svého IQ zbavit.

Jestliže jste si to už zkusili, víte, že zbavit se svého IQ není jen tak. Lepnete ho za ucho – a nic se nestane, není to králík. Prý je možné IQ odrovnat postupným otravováním alkoholem, ale delfín nebyl poslancem, aby to mohl provozovat s potřebným nasazením.

Delfín se rozhodl, že své IQ prodá v aukci uměleckých předmětů, ale ten proces se také vlekl, několikrát musel snižovat vyvolávací cenu. Vypadalo to, že o IQ je menší zájem než o šavle a bambitky.

Pak ale došlo k obratu. Jednou, když chtěl delfín cosi podepsat svým vlastním jménem, mu jeho IQ řeklo, ať se podepíše jako kladivoun, jindy mu zase řeklo, ať se nedotýká ani drátů na zem spadlých.

Delfín uznal, že IQ má občas dobrý nápad, podal si s ním ruku, na noc na něm rozsvěcel červené světýlko, pro jistotu je i sklápěl a hlavně – už na ně nehuboval.

Naučení: Smiřte se se svým IQ.