Někomu se může zdát nadnesený název podniku, který v neděli skončil na pražském Výstavišti. Prosím vás, jakýpak Svět knihy, co je to svět a co je oproti němu nějaká kniha? Vždyť je to obyčejný knižní jarmark, vedle sebe tam jsou naštosované větší či menší stánky narvané knihami a personál se tam snaží zájemcům vecpat zboží, které je tu převážně ve slevě. Takhle se může na Svět knihy dívat ten, kdo knihy k životu nepotřebuje a hlavně, který by tam ani nestrčil nos, už proto, že se tam platí vstupné.

My co knihy, jak bych to řekl, životně sdílíme jsme na každoročním Světu knihy v sedmém nebi, přestože je tam narváno a podnik se koná v provizorních prostorách. Jen tak mimochodem, jádrem Výstaviště je Průmyslový palác, ten stavěli a otevřeli v roce 1891. Půlka ho vyhořela v roce 2008 a teď, v roce 2023 jsme dospěli do stádia, kdy opravdu vypadá jako troska. Prý se renovuje.

Zpátky ke Světu knihy. Byl jsem tam mimo jiné i proto, že jsem křtil novou knihu Ostrov nesmrtelných, samozřejmě sci-fi, co jiného můžete ode mě čekat. I vzpomínal jsem na doby třicet a víc let minulé, kdy byla sci-fi automaticky podezřelá, o comicsu ani nemluvě, ten byl prakticky na odstřel. Teď vychází sci-fi titulů odhadem pět set ročně. Na Světu knihy měla sci-fi a fantasy svůj stánek respektive stan. Pobýval jsem tam v neděli odpoledne a těch besedních a prezentačních míst tam bylo víc. Nakouknu a zrovna tam moudře hovoří Vilma Kadlečková, jedna z bohyň českého scifistického Panteonu. Jdu dál, nakouknu a on tam debatuje Petr Stančík, další kolega v branži, před pár dny jsme se spolu účastnili mudrovací debaty kolem umělé inteligence. Na delší dobu jsem zaparkoval ve stánku mých kamarádů z nakladatelství, jak to podat do rádia? Píše se to Crew s dvojitým w, my co spolu chodíme to vyslovujeme krev a jinak si s tím může dělat každý co chce. Vydávají comicsy. Byl jsem u toho od začátku a byly to začátky hodně klopotné. A dnes? Crew měla jeden z největších stánků Světa knihy. Byla to oáza spokojenosti. Jde to dobře, říkali mi. Comics pronikl do škol a do knihoven. Už nám neříkejte, jděte s tím svinstvem pryč. Donutily je k tomu děti. Comicsy děti chtějí a ve školách a knihovnách jsou rádi, že děti čtou. I když je to comics.

Odcházel jsem a všiml jsem si chlapečka šesti, sedmiletého. Studoval svazeček japonského comicsu ve stylu manga. Aby bylo jasno, tyhle svazečky se vydávají v japonské normě, tedy titulní strana vzadu a čte se to zprava doleva. A naopak, na naší jakoby první straně je návod, že to musíte číst odzadu a je tam schematismus s šipečkami.

Chlapeček návod nepotřeboval. Japonská knižní norma je mu jasná. Tomuhle se říká multikulti v tom pozitivním slova smyslu.

Psáno pro ČRo Plus

_________________________________________________________

V Operaci Armagedon se vracíme do světa kolonizovaného Marsu, na území obývané loveckými klany, žárlivě střežícími prastarý odkaz prvních průkopníků. Bojovník Volných lovců Rad Haager pomáhá mladé vědkyni Miriam Batoryové pátrat po utajené vojenské operaci, která měla proběhnout před čtyřmi staletími. Místo, kam planetární fregata Erlang směřovala, teď ale střeží nelítostní bojovníci klanu Kamenných mužů.
Román Ondřeje Neffa Operace Armagedon volně navazuje na předchozí knihy Jádro pudla, Pán Modrého meče, Čarodějův učeň a Šídlo v pytli. Ilustroval Michal Suchánek. K dostání u všech dobrých knihkupců, například zde.