Ester Havlová patří k předním českým fotografům architektury. Objektivy svého fotoaparátu nezaměřuje pouze na současnou, moderní a historickou architekturu, fotografuje i divadlo a taktéž vytváří snímky náhodných nebo aranžovaných scén, jež prozaicky nazývá Rezidua. Ale jsou to především fotografie architektury, co činí její jméno Jménem.

Pravidelně je otiskují přední české architektonické revue jako Architekt a Stavba, on-line jsou dostupné na Archiwebu a jen stěží bychom si bez nich mohli představit řadu odborných knih a reprezentativních monografií. Náleží k nepočetné české skupince tvůrců fotografie architektury (Pavel Frič, Jan Malý, Filip Šlapal) – neprvoplánových umělců světla, kteří se prozatím nedostali do hledáčku znalců a teoretiků fotografie, jako by jejich vynikající, řemeslně na sto procent zvládnutá tvorba, s hlubokými znalostmi této umělecké disciplíny a s výjimečným citem pro porozumění architektonickému dílu byla něčím míň, než tzv. tvorba volná. Hranice mezi „uměleckou fotografií“ a dokumentární fotografií architektury je i v případě Ester Havlové spíše pomyslná.

Plní sice převážně zadání objednané architektem a slouží jeho interpretaci domu, ale špičková architektura současně vzbuzuje ve špičkovém fotografovi vlastní tvůrčí energii. „Architekt s fotografem totiž musí fungovat dohromady, aby měla fotografická prezentace architektonického díla smysl. Nebaví mě fotit kriticky. Přímo mě to odpuzuje. Nechce se mi fotit budovy, na kterých je něco špatně. Mě baví fotit dobrou, fungující architekturu, a jsem ráda, když jí můžu posloužit tím, že udělám dobré fotografie,“ říká Ester Havlová. Architekt Roman Koucký k tomu podotýká: „Ester je skvělá fotografka, dnes i naše kamarádka. Fotí všechny naše stavby a studie, bez ní by nebyla naše práce úplná. Zpočátku jsem měl tendenci jí říkat, co a jak chci vyfotit, kolik a kterých fotografií má být, jaký záběr bych si představoval, a co rozhodně fotit nemá. To už nedělám. S důvěrou se mohu spolehnout, fotky jsou vždy dokonalé, popisné i poetické. Celky i fragmenty. Fragmenty, se kterými si ráda hraje. Fragmenty zbavené kontextu i příběhu, které jsou čistou kompozicí, čistou hrou tvarů a někdy i barev...“

S cílem ukázat krásnou architekturu na výtvarně působivých záběrech nyní připravila Ester Havlová komorní výstavu s názvem Fragmenty. „Klíčovým parametrem byla atmosféra a také trochu tajemství, kdy není z prvního pohledu úplně jasné, o jakou stavbu se jedná," dodává autorka k brilantním detailům slavných moderních staveb z tuzemska i zahraničí, jakými jsou např. Židovské muzeum v Berlíně, Univerzitní knihovna v Utrechtu, Tančící dům v Praze či Guggenheimovo muzeum v Bilbau. Výstavu uvádí Arcidiecézní muzeum v Olomouci (v jeho historii se jedná o vůbec první výstavu fotografií). Návštěvníci ji mohou shlédnout až do konce září 2009 v nově otevřeném gotickém ambitu Zdíkova paláce.

Výstavu doprovází stejnojmenná publikace z pražského nakladatelství Titanic, které se prezentaci a popularizaci architektury pomocí fotografií dlouhodobě věnuje. Nejedná se o klasický katalog – speciální papírové pouzdro ze Studia Činčera obsahující volné listy dvou rozměrů s tisky fotografií a brožuru s doprovodnými texty má spíše charakter autorské knihy.