V novinách mne zaujala zpráva, že „národní umělkyně“ Jiřina Švorcová recitovala na komunistické švancparádě v „Pakulu“ verše nedávno zesnulého básníka Egona Bondyho. Mám z toho radost, protože patřím k upřímným obdivovatelům básníkovy tvorby (to druhé říkám bez ironie). Jen mám obavu, zda si národní umělkyně vybrala ty správné básničky. Proto jí zde dávám k dispozici některé, co mi pro ni a pro příležitost, u níž zazněly, připadají zvlášť vhodné. Nepředstírám přitom, že jde o reprezentativní výběr z básníkova díla. Je účelový, ale jsem přesvědčen, že v nejlepším slova smyslu.

VELKÁ KNIHA:

Nad Kremlem na eroplánu
lítá Stalin v županu
po ránu

Jeho hlava sivá
již vítr ovívá
též letecké brýle mívá

V eroplánu sedí
jak si hrají hledí
polární mědvědi

U veliká dálka
vidí Vodseďálka
an čte Vítězslava Hálka

Slzu skrývá v oku
hned je mu do skoku

Vánoční strom republiky

Pod Vánočním stromem Republiky
žrali dva esenbáci fíky
přivezený z Afriky

Stáli tam voba na mraze
přes den napadaly po Praze
na sníh saze

Pak přišel primátor Vacek a mluvil
jeden tajnej za ním hulil
nakonec se ulil

Pamatujete si soudruzi
na ty předválečný hrůzy
kdy všechno měli jen ti druzí?

…

Nedaleko dveří
poletuje peří
zatím se k večeři
šeří

Sestra nudle měří
možná že snad věří
že venku na keři
je korejské příměří

A jedna apolitická, lyrické čtyřverší, které by ovšem v ústech národní umělkyně zněla zvlášť kouzelně:

Včera v neděli
mě hrozně svrbělo v prdeli

Bylo to od toho
že jsem žral mnoho

Teď něco lidové lyriky s lehce budovatelským nádechem:

Hořovice Hořovice
vy se mi líbíte velice
pečou se tam vdolky
jsou tam hezký holky
z traktorový stanice

…

Máme v družstvu kombajny
a v lese dva hajný

Kombajny dělají práci
hajní honějí sedláci

Jenom počkejte hnojáci
pytlačit se nevyplácí

…

Sousede sousede
mám tu něco pro tebe

Na kopci stojí kráva
která je zdravá

Ať ji soudruh Bína
zavře do kravína

…

Vezmu si pistolku
zastřelim tu holku
střelim ji po hlavě
že nedala krávě
že nedala krávě šmolku

…

Já jsem holka ze družstva ze družstva
mě bys jen tak neuštval neuštval
já si vezmu předsedu předsedu
ten je pořád vepředu vepředu

…

Kolena kolena
vy jste má
já vás nevyměním
ani vás nestřelím
ani za dva
ani za dva zlatý
jak vy jste kulatý

A nakonec LEGENDY:

V Sakenu
Když je v Sakenu jaro, sklízí se bohatá kukuřice. Dívky pokryté pestrými lidově-uměleckými šátky rozprávějí se starci o umělém hnojení. Toto spočívá v tom, v čem je síla Sakenu a jeho horská krása. Cesta v Saken je stejně nepohodlná koňmo jako v přípřeži. Starci žijí ještě ve starých časech. Tekoucí zručeje osvěžují údolí. Na kopcích se pasou skopci. Agronomové jsou veselí. Zpívají mnoho písní. Na horách stojí veliký Stalin a drží pod pažemi Kreml. Za ním mé rodné Hradčany. Všichni je mají rádi, ač pocházím z tak chudé země. Mé jaro! Opět nadchází podzim. Kukuřice je potravou Sovětského svazu.

Zakopaná prdel
Jeroným byl mladý a statný muž. Hledal léčivé byliny a sbíral je ku prodeji. Měl dva syny a dvě dcery a bydlil o samotě na kraji hlubokého lesa. Jednou, když sbíral květ šafránu, skočil na něj se stromu lesní ďábel a trhal ho. Ačkoli Jeroným vyvázl životem, přece mu hejkal utrhl prdel. Tuto pak odnesl do svého doupěte a na skrytém místě ji zakopal. Od té doby se říká, že je v tomto lese zakopaná prdel.

Les
Jednoho dne zbloudila Natalie v hlubokém lese. Nemohouc najíti cesty domů, vylezla na vysoký strom, aby přenocovala. V noci přišel pod strom muž a volal na Natalii, aby slezla. Natalie se však bála a zůstala na stromě. Ráno nalezla cestu domů. Byl to sám Stalin.

5. května 2007

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.