19.3.2024 | Svátek má Josef


RECENZE: Ta nejlepší kniha o Lovecraftovi

1.7.2022

Tou nejzajímavější knížkou o panu Lovecraftovi v češtině je Noční oceán. Neupozorňuji na to studenty, samozřejmě; ti ji četli. Upozorňuji vás ostatní.

Howard Phillips Lovecraft (1890-1937) je rozhodně zvláštní autor, nicméně jeho biografií to tu zatěžovat nemusíme. Je k najití všude. Stal se mýtem, jeho dílo je kult. A… Prý trávil jedno léto se svým ještě nezletilým fanouškem jménem Robert Barlow.

Konkrétně dva měsíce roku 1935. Ještě samozřejmě nevěděl, jak málo času mu zbývá, ale navštívili se předtím, navštívili se i potom a otázka naší knihou kladená nezní nelogicky, i když zní z dnešního hlediska jen málo korektně. Jednalo se o homosexuální vztah?

Román amerického spisovatele Paula La Fargea Noční oceán klade ovšem podobné otázky leda mezi řádky a radši konfrontuje (zdánlivé?) falzum Lovecraftova deníku s výpovědí jeho (údajného) milence, jímž je Barlow. Čteme velmi dobře napsaný text a uvažujeme: odkud vlastně běží o autorskou licenci?

Měl bych to vědět. Nevím. Tak drobné detaily Lovecraftova života jednoduše neznám. Mistr La Farge ano. Nad nimi spekuloval. Snil. Fabuloval. Ledacos si dovodil. Asi jako když v jednom z románů Ondřeje Neffa ještě na Měsíci žije Elvis Presley.

Asketik Lovecraft nebyl Presley. Ale možná ani tolik askeze se nekonalo. Kdo ví. Třetí díl Nočního oceánu pak předestře ještě jeden šokující pohled na události jeho osamělého života. Uvidíme spisovatele Barlowovýma očima. A zevrubně. Podle té verze mladík hluboce a upřímně miloval daleko staršího Lovecrafta, ale… Bylo to marné. HPL (skutečně) zůstal britsky odtažitý a chcete-li, tak snob. Byl oddán výhradně vlastnímu snění. Barlow je stroze odbyt. Odpálkován tím mužem asi jako ještěrem. Ale… Stalo se to?

Anebo platí původní, erotikou naplněná verze? Román je složitě koncipován a každý máme šanci odpovědět za sebe. Vylovit vlastní variantu události. Noční oceán ale verze umně zvažuje - a předvádí životní Lovecraftovu pouť jako detektivní šarádu první třídy.

Kým byl? Za koho se strojil? Co cítil? Kolik předstíral? Proč se ženil? Proč se rozváděl? Proč napsal megatunu dopisů? A byl stydlín? (To si myslel Škvorecký.) Byl chladný pokrytec? Měl radši knihy než lidi a bál se žít? Překládal ho Ondřej Neff do češtiny jen proto, aby se lépe naučil anglicky? A jaká je vůbec „schůdná definice života“ tohohle pána - a jaká je definice života jako takového podle téhož mága?

Jedna věc se zdá jasná. Vždy byl přitahován zpět k milovanému městu Providence.

A taky neměl strach z kosmických oblud. Rád si vymýšlel, asi jako dítě, a děsil jej daleko víc styk s lidmi. Lovecraft úplně očividně prahl zůstávat ve vlastním světě, jak na to byl již odmalička adaptován, a zcela pozoruhodný román Noční oceán má kvalitní osu. Jeho. Vše se zde otáčí okolo Howarda Phillipse a s každou částí vidíme osobu ne lépe, ale ještě komplikovaněji. Nechodí to v životě zrovna tak?

Aby to bylo celé ještě složitější, vypravěčkou je současná psychoterapeutka. Její muž se (podle všeho) zrovna utopil. Divné je, že po léta předtím byl Lovecraftem přímo posedlý. Teď zřejmě spáchal sebevraždu.

Dokud žil, pídil se po detailech z Lovecraftova života. Vdova nevěří polici. Nevěří verzi o smrti v jezeře a vydá se na cestu. Putuje poprvé v manželových šlépějích. Proniká tak teprve teď do specifické komunity autorů, vydavatelů a čtenářů science fiction.

A nejen tam. Dokonce se dotýká osudu známého spisovatele Williama Burroughse. Při tom všem se ptá: „Utopil se opravdu můj muž Charlie Willet v jezeře Agawam v Massachusetts? Anebo začal žít pod novou identitou?“

Tak či onak, žádné tělo nadále nevyplavalo. Inteligentní, šarmantní dáma uvěří, že „mrtvý“ plánoval dokonce i tuto její pouť ve svých - a Lovecraftových - stopách. Zpovídá osoby, které už jednou vyzpovídal Charles. Pátrá. A přijde k záhadné postavě L. C. Spinkse z Ontaria.

Jak se zdá, tento chlapík zdědil po matčině smrti dost peněz, aby se mohl svobodně ponořit do snění o Lovecraftovi, jemuž se stal až jakýmsi „životopisným upírem“. Nu, a roku 1991 si dokonce oficiálně změnil jméno na… Robert Barlow. Pokud…

Pokud to není Robert Barlow sám!

Už roku 1952 tento pan Spinks uveřejnil tzv. Erotonomicon (tady konečně dodejme, že to není fikce, ale realita!) a dočkal se - dočasné - slávy co účastník křížové výpravy proti komunismu a propagátor „ozdravných“ hororů. Oproti tomu jiné horory a knihy… Neměly by se vlastně spálit? Bradbury, dodejme, zrovna vydá 451 stupňů Fahrenheita. A známý vydavatel sci-fi Donald Wollheim je vyslýchán FBI. Kvůli Spinksovi. Ne, to mu nikdy nezapomene.

Erotonomicon prý byl pravý Lovecraftův deník. Pod jednoduchými šiframi (žádný Zodiac) tu líčí styky s Barlowem. V literárním světě tak exploduje senzace. Jenže se po dvou letech prokáže, že se jedná pouze o Spinksovu mystifikaci.

Nebo snad ne? A je-li Spinks totožný s Barlowem, přece by nešlo o podlý čin. Jednalo by se nejméně o výtvor vzniklý z ryzí potřeby.

Jenže úvahy ještě pokračují. Nebyla by to ryzí potřeba i v případě, že se Spinks do - nenaplněného zoufalce - Barlowa pouze dokonale vžil?

Tak či onak se prý Spinks doslechl, že Barlow utekl s nějakými Lovecraftovými texty. Současně Spinks i znal fámu šířenou (skutečným!) newyorským antikvářem Samuelem Lovemanem, podle níž byl Barlow teplý. Příběh se jenom s tímhle ale nespokojí a další otázka letí přes Atlantik. Skutečně Spinks trpěl v koncentráku Belsen?

A opravdu Lovecraftovi „hluboce“ zazlíval antisemitismus? Dehonestoval ho právě proto?

V předposlední části Nočního oceánu zvíme, co Spinks vyprávěl hlavní hrdince knihy, povoláním terapeutce, a ona současně prvně analyzuje pravou podstatu zmizelého manžela. Také tento manžel totiž byl bytostí, která smysl života hledala v knihách, ale…

Ale ve stínu za vším je ukryto ještě daleko, daleko víc. Mihne se i zmizelý Ambrose Bierce a část románu se odehrává v Mexiku. S Barlowem se tu stýká - drogami dopovaný - William Burroughs. Vše se propojuje, navzájem vysvětluje; ale… Ale záleží vůbec na něčem, je-li OCEÁN KOSMU k lidstvu tak totálně lhostejný? A byl to přece právě Lovecraft, kdo měl o té lhostejnosti nejvíc páry.

Noční oceán je, dodejme, i titul povídky, kterou Barrow napsal spolu s Lovecraftem. Není fiktivní, existuje. A jde o příběh beznaděje - a samoty. Česky poprvé vyšel teprve nedávno.

Stručně řečeno, dokonce ani pro intenzivní zájemce o život a dílo kultovního H. P. Lovecrafta nebude v této knize nejsnazší oddělit mystifikaci od reality. A jde o román o mystifikaci - a již to mate. Je to pouť skrz Barlowa a skrze Spinkse a skrz utopeného manžela vypravěčky, který se dožil okamžiků jisté slávy (podobně jako kdysi Barlow), když vydal vlastní knihu o této záhadě. Ale taky on je usvědčen z omylu. I jeho HPL převeze. Z hrobu. Sláva se hroutí a jsme svědky nechutných útoků. Obvinění z pedofilie. Lid nikdy není smírný a historie jisté momenty krutě opakuje či parafrázuje. Po tragédii jako frašku.

Fraškou až absurditou je i Spinksovo vystoupení v televizi (prý dohledatelné na YouTube), ve kterém - uprostřed největší štvanice - rozhlásí, že deník padělal.

Proč? 1. Aby do jeho života (konečně) vstoupilo dobrodružství. 2. Aby varoval před žánrem hororu a spjatými s ním homosexuály a komunisty (což zní spíš jako fór).

Vícerozměrný román Noční oceán mj. předvádí, že lze dodatečně zastřít cokoli. A když ne zastřít, tak nově interpretovat. V závěrečném Poděkování píše pak autor i o skutečné přednášce na téma „pan Barlow“ pronesené roku 2015. Vyslechl ji na jednom conu a představ o tom, co se možná mohlo semlít mezi Barlowem a Lovecraftem, se už nezbavil. Anebo ano, ale teprve napsáním Nočního oceánu.

Z pamětníků let třicátých a jejich dětí a vnuků komunikoval nejvíc s dcerou Donalda Wollheima. Dokonce mu dovolila, aby si okopíroval svazek nikdy nepublikovaných dopisů H. P. Lovecrafta jejímu otci. Ale pan La Farge mluvil taky s vnučkou píšících manželů Frederika Pohla a Judith Merrilové a jeho poděkování patří rovněž Ursule LeGuinové, která v jeho knize vystupuje ještě jako holčička. Jistěže je pak zavázán i nejvýznamnějšímu lovecraftovskému znalci S. T. Joshimu, který ovšem úplně zavrhuje „brouzdání“ erotikou a objevuje v Lovecraftově osobnosti daleko zajímavější aspekty.

Co říct závěrem? Přečtěte si tu knihu. A když psal Eco Pražský hřbitov - a líčil, jak snad mohly vzniknout Protokoly sionských mudrců, dělal cosi podobného jako La Farge. Noční oceán je s Pražským hřbitovem v řadě ohledů srovnatelný a zběsilou „kombinatorikou“ ho ještě překonává. Jistěže nemá tak významný společenský přesah, ale třeba hrůzy tábora Belsen se dotýká. Rovněž o rasismu pojednává a tématem je věčná lidská touha mystifikovat, nenudit se a najít v žití jakýkoli smysl.

A ještě něco. Právě židovský (a mimochodem i homosexuální) majitel newyorského antikvariátu Loveman mohl snad být za oním fiktivním deníkem - a ten byl zas jeho Protokoly sionských mudrců

Závěrem bych rád z knihy citoval. Když ostatní odešli, k Charliemu přistoupil muž jihoasijského původu ve středních letech. Měl nepoddajné vlasy a vypadal, jako by několik dní nespal. „Já jsem S. T. Joshi,“ představil se. Byl to Lovecraftův životopisec.

Charlie mu před lety napsal a požádal ho o informace, které má o Spinksovi a Erotonomiconu.

„Byla to hezká přednáška,“ řekl Joshi.

„Děkuji,“ odpověděl Charlie. Pokusil se najít nějaká slova uznání, kterými by Joshiho práci pochválil, i zavtipkoval, jak je zvláštní, aby o H. P. Lovecraftovi nakonec psali zrovna dva snědí chlapíci. Ale Joshi se neusmál. „Doufám, že jsem podle vás neudělal chybu, když jsem o Lovecraftově sexualitě napsal,“ řekl tedy Charlie.

„Vůbec ne,“ odvětil Joshi. „Nejsem žádný puritán a máme rok 2010. Bádání o Lovecraftovi musí držet krok s dobou!“ Dal si ruce do kapes a zatvářil se, jako by se chystal columbovsky odejít, když náhle dodal: „Abych pravdu řekl, vaše kniha mě znepokojila z jiného důvodu. Byl jste na Old Burial Hill – v Marbleheadu?“

Charlie přiznal, že ne.

„Já jsem tam byl,“ pokračoval Joshi, „a z vršku toho moc vidět není.“

Charlie zčervenal. „Aha,“ odtušil. „Ale Barlowovi je jednadevadesát. Mohl si splést Marblehead s nějakým jiným místem, kde se na té cestě - on a Lovecraft - zastavili.“

„Mohl,“ uznal Joshi, „ale s ohledem na to, jak byl Marblehead pro Lovecrafta důležitý, by člověk od Barlowa čekal, že si bude pamatovat, co se tam stalo. Ne? A pak je tu ta záležitost, jak spolu oba hledí na moře… a mluví o tom ostrově na obzoru. Ve vaší knize je to přivede k hovoru o cestě do Evropy. Hm. Pokud ale žádný ostrov neviděli, o čem mluvili?“

„Nevím,“ odvětil Charlie.

„Taky se mi nepodařilo najít žádný důkaz,“ navázal ihned Joshi, „že Barlow a Lovecraft byli v roce 1934 na silvestrovském večírku u Belknapa Longa. Ale pokud ano, jsem si stoprocentně jist, že tam nebyl Don Wollheim. Proč ne? Protože se s Lovecraftem setkal až o dva roky později. Jo, a ta historka o říznuté punčové míse… se opakuje pořád dokola. Jen je to vždycky jiný večírek; ale podle mě se to ve skutečnosti nikdy nestalo.“

„Myslíte si tedy, že mi Barlow lhal?“ zeptal se rozčarovaně Charlie.

Chvíli bylo ticho. „Myslím si, že to nebyl Barlow,“ odpověděl Joshi.

„Cože?“

„Nejsem si jistý, s kým jste mluvil, ale Robert Barlow zemřel už v roce 1951.“

„Nezemřel,“ nesouhlasil Charlie.

„A pak je tu Erotonomicon,“ uzavřel Joshi. „Víte…“ zasmál se. „Jak zní to přísloví? Když ti sednu na lep jednou, je to tvoje vina? Nechtěl jsem to říct veřejně, ale myslím si, že vás někdo napálil.“

„Kurva,“ ulevil si Charlie, když Joshi odešel.

„Klid,“ chlácholil ho Eric. „Jenom si hlídá teritorium. Je to, jako kdyby ses mu vyčůral na trávník, chápeš? To on přece je přes H. P. Lovecrafta ten hlavní.“

„Já vím,“ řekl Charlie. „Ale trápí mě, co bude vyprávět dalším lidem.“

O autorovi: Paul La Farge se narodil roku 1970 v New Yorku, vystudoval Yale, učil psaní na univerzitách včetně Kolumbijské a publikoval v magazínech The New Yorker a Harper´s Magazine. Napsal mj. knihy The Artist of the Missing (1999), Haussmann, or the Distinction (2001), The Facts of Winter (2005) a Luminous Airplanes (2011).

Paul La Farge: Noční oceán. Z originálu The Night Ocean z Penguin Press v New Yorku přeložil Petr Kotrle. Vydala Paseka.

https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/8202/Audiokniha-V-horach-silenstvi-Howard-Phillips-Lovecraft?utm_source=googlecz&utm_medium=cpc&utm_capaign=8202&gclid=EAIaIQobChMI1YXE0oHR-AIVjdd3Ch1lMAmaEAQYASABEgIsAvD_BwE