Bylo to obrovské téma, snad vůbec největší v novodobých českých dějinách a skoro srovnatelné s bojem o rukopisy. Kaplického blob či chobotnice nebo standardně: Nová budova Národní knihovny ČR. Ještě dnes si mnohý z nás vzpomene na ty vzedmuté emoce, ještě umocněné vskutku antickou smrtí hlavního protagonisty, architekta Jana Kaplického.

Sám jsem se těch diskuzí intenzivně zúčastnil, ale nikdy jsem vůči umělci Kaplickému neměl žádnou osobní zášť. Což už by se ne zcela dalo říci o bývalém řediteli NK, Vlastimilu Ježkovi. Krásně o tom píše Pavel Kalina v článku Šedý zákal nad Prahou.

Autor probírá různé kontroverzní stavby, které v západním světě vznikly, ale nemyslím, že by třeba pyramida v Louvru nyní budila nějaké velké emoce. Pamatuji se, když začátkem osmdesátých let byl plánována, tak se proti ní ozývalo velmi mnoho hlasů, ale nyní po letech, je dle mého názoru do komplexu Louvru zcela integrovaná a naprosto funkční.

A funkčnost je to, co jsem já osobně, jako naprostý architektonický laik se standardním technickým cítěním, Kaplického projektu vytýkal nejvíce. Autor, jak nadaný umělec, dal stavbě tvar podle své fantazie, ale dle mého názoru se velmi málo nebo vůbec staral o technické aspekty věci. Bylo by asi zbytečné všechny ty nedostatky zde vyjmenovávat, učinili to již jiní a kvalifikovanější, ale jsem si celkem jist, že naprostá většina podporovatelů té stavby neměla o technických nedostatcích té stavby ani ponětí. Prostě se shlédli ve stavbě Opery Sydney, která také vůbec neplnila technické požadavky - její akustika byla prostě příšerná - ale svým extravagantním tvarem láká turisty dodnes. Tak proč by knihovna měla dobře sloužit svému účelu, že? Přece postačí, když dobře vypadá a turisti ji budou chodit vokukovat. Nemám pravdu?

Ale, co je nejpodstatnější, je komerční stránka věci. Zatímco Letná je Vidrholec, kam turista zabloudí pouze omylem, tak Klementinum je usazeno na té nejkomerčnější části Prahy vůbec. Na Zlaté cestě Prahou. Můj kamarád dělá správce jednoho domu v Karlově ulici a božsky si žije pouze z 15% provize z nájmů, které sjedná a vybere. A vlastník toho domu? Roupama neví, co by měl s penězi dělat. A to samozřejmě nedalo spát Vlastimilu Ježkovi a také si chtěl "smočit zobák", když už řediteluje tak lukrativně položené nemovitosti. A protože nemám žádné písemné důkazy, které bych uveřejnil, snad kromě výpisu z obchodního rejstříku, kde Ježek figuruje v jedné firmě zajímající se o uvolněné prostory v Klementinu, tak dám slovo panu Kalinovi a jeho článku:

"V případě pražské Národní knihovny šlo zcela zřejmě od začátku o pochybný záměr. Místo nové budovy se mělo řešit fungování Klementina, které je svou polohou pro knihovnu ideální. Nelze se zbavit dojmu, že projekt novostavby měl zakrýt jeho tichou komercionalizaci. Ta by pro tuto část města byla definitivním koncem normálního provozu a počátkem totální proměny Starého Města v turistický Disneyland. Způsob, jakým proběhla soutěž, byl zřejmě nestandardní a její právní zpochybnění znamenalo blokaci výstavby. Místo aby byl tehdejší ředitel knihovny okamžitě po zrušení nákladné soutěže odvolán, dostal prostor rozvinout v médiích masivní kampaň proti politické reprezentaci města a státu – tedy přesně proti těm, kdo by za normálních okolností měli být nositeli celé myšlenky. Tato kampaň dále zesílila politizaci celého problému a vedla k polarizaci společenských elit na odpůrce a zastánce.

K takto rozdaným kartám přidala česká média vlastnosti, které důvěrně známe z jiných kauz – zjednodušování, fabulaci poutavého příběhu, často nekompetentnost a neochotu nebo neschopnost vidět problém tam, kde skutečně je. Argumentace odpůrců přitom prakticky vyloučila debatu o tom opravdu podstatném, tedy o právním podkladu celé kauzy. Místo toho se soustředila na diskreditaci těch, kdo se postavili proti projektu. Sociální rozměr přestěhování Klementina zůstal zcela mimo pozornost. Kpochopení současné architektury mohla podobná kampaň přispět jen minimálně. Místo toho posílila fixaci iracionálních schémat typu světovost kontra čecháčkovství, případně moderní kontra konzervativní. Tato řečnická schémata v současném globalizovaném světě ztrácejí smysl. České prostředí samozřejmě trpělo a jistě ještě dlouho bude trpět určitými rysy provincialismu, danými kulturní a jazykovou bariérou spolu s ekonomickou a politickou slabostí naší kotliny. Na druhou stranu je poněkud absurdní redukovat svět na několik málo center, jako jsou Londýn, New York a Paříž, přičemž vše ostatní spadá do jedné velké vesnice. Praha je v každém případě pro kteréhokoli architekta tou nejprestižnější destinací, protože tady svou práci může konfrontovat s kulturní pamětí tisícileté kulturní tvořivosti, a navíc má jistotu, že se jeho práce dostane na první stránky novin.

Mezi nejabsurdnější slogany zastánců projektu konečně patřilo tvrzení, že politici nemají zasahovat do rozhodování o velkých veřejných zakázkách – jako kdyby šlo o čistě expertní záležitost. Ve skutečnosti každý podobný projekt je a musí být politickou záležitostí. Kdo tvrdí, že politici nemají zasahovat do architektury, ten do ní zpravidla chce zasahovat sám, bez veřejné kontroly, ovšem za peníze daňových poplatníků. Na druhé straně je třeba poznamenat, že například starostou Benátek v době výstavby Calatravova mostu byl Massimo Cacciari, v civilu univerzitní profesor estetiky. Není sporu o tom, že na pražské radnici se nosí úplně jiný typ kvalifikace."

Převzato z blogu Hermanek.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora