Když spustil amplión přikrčený na střeše maringotky, Radek se s Jirkou rychle rozloučil a v botách ještě nezavázaných seběhl se schodů do přízemí a pak na rozlehlý plac uprostřed panelových domů. "Přijdu se kouknout!" zavolal za ním Jirka.
Na place stály dva stožáry propojené vypnutým lanem a stranou traktor s maringotkou a prázdným přívěsem, na který zítra ráno stožáry zase složí. Radek by nejraději už nikdy nevykládal, ale s tátou není řeč. Rok co rok znovu a znovu obtahuje barvou na boku maringotky: Provazochodci Maškové, otec & syn. "Neseme rodinnou tradici, Radi," poučuje přitom, "Maškové chodí už sto deset let."
Dneska se Radek rozhodl opravdu definitivně. Dneska to tátovi řekne zas a za žádnou cenu mu už neustoupí. - -
… Na farmě mě vezmou od hodiny. Traktoristu potřebujou, a ještě mi pronajmou garsonku. Co bych si moh přát do začátku víc? Ani na pořádnou školu jsem nedosáh, když kočujeme a obden jsme na jiný štaci … Ale už necouvnu. Táta má sto deset let zpoždění. - - -
Táta si narovnal záda a tvrdě procedil mezi zuby: "Kde celej den vězíš? V osm začínáme a ty jsi bůhvíkde."
"Byl jsem u kámoše. Naučil mě surfovat na internetu."
"Ono je to tak důležitý, jo?" Tátovi potemnělo v podlebí. "Ono je to důležitý pro život, jo?"
"Jo."
"- - -!"
"Táto, já s tím fakt končím."
"Jsi Mašek! Maškové chodí už sto deset let! Ta tradice je to jediný, co máme."
"No právě. A co z tý tradice mám? Jenom mindrák. Jsme sto deset let za opicemi. Dneska už to lidi nebere, že nějakej nadšenec leze po provaze…" - - -
… A to na něj chci přepsat traktor i maringotku. Prodá to za babku, nebo snad i rozdá. Nemá žádnou úctu k předkům. Můj děda měl syny čtyři a všichni chodili, a až v Bavorsku a jednou ve Francii. Provazochodci Maškové, to je legenda. Jsem na ni hrdej jako na nic jinýho!" - - -
"Vypni ten křáp, není slyšet televizi!" zaznělo křaplavě z okna nejbližšího paneláku a také z protilehlého někdo zahalekal: "Zmiz s tím někam. Začíná seriál."
Mašek poslechl uraženě, dotčeně. Tohle není dobrá štace. Myslil, že když přijede lidem skoro do obýváku, přijdou. Ale pravdou je opak. Pravdou je hotový větrolam antén na střechách a v sousedství oken. Pravdou je, že Radek se mu směje do očí.
Mašek si všiml několika písklat postávajících na balkonech a rozhodl se natotata: produkce bude! "Radku - je čas se rozcvičit. Začínáme."
"Proč? Není tu ani noha."
Ze šera se ozvalo: "Už jsem tady." Jirka! "Trochu jsem se zdržel s tátou. Na. To ti posílá," podal Radkovi obálku. "Máš si dojít na vstupní prohlídku k doktorovi. Bude tě to stát tři stovky, ale firma ti to proplatí v první výplatě." - - -
… On už má něco rozjednaný! On to myslí smrtelně vážně! Tohle udělá mně? Mně - tátovi?! Za všechno co jsem pro něho udělal… Vychoval jsem ho!"
"Ptám se naposled," řekl Mašek s hraným klidem. "Jdeš nahoru?"
"Ne."
"Tak jdu sám!" vystříklo z Maška.
"To je frk? Půl roku jsi nechodil."
"Ať. Když jsi takovej povedenej syn a necháš mě v tom!"
"Ale tati. Jirka produkci oželí - stejně přišel jenom kvůli mě -, a nikdo jiný tu není. Proč to děláš? Je to neekonomický. Vstupný nula a elektřinu beztak zaplatíš."
Mašek stoupá po žebříku. Je to tak, má pravdu… První špricl, druhý špricl… Všechno se spiklo proti mě… Maškové, to je tradice… Na třetím špricli se udělalo Maškovi zle. Zabolelo ho na hrudi a po zádech se mu rozeběhl plamen. Mašek ublinkl, jako by přestal dýchat a skácel se na zem. -

Když přišel Radek do nemocnice a uviděl tátovy propadlé, nevyholené, jakoby krepové líce, zruměnily mu tváře, zhrbatěl a pocit viny srazil jeho pohled k podlaze.
"To nic. To se spraví," řekl však táta vlhce, s hlavou jakoby v krejzlu. "Co je u tebe novýho?" Radek přeci jen vypjal hruď. "Nakoupil jsem na splátky. Mám televizi a počítač. Každý večer surfuju." Já jsem první Mašek, který to dokázal. Začínám tradici. Maškové už žijí ve světě, který opravdu existuje.
"Chci brzo odtud. Chci vidět, že se ti daří," hleslo Maškovo zraněné srdce.
Radkovo srdce rostlo a rostlo, a když bylo velké, jako dosud nikdy, muži se objali.