Více než šest stovek našich spisovatelů, kteří jsou členy dobrovolné profesní organizace Obce spisovatelů či jejích velmi aktivních klubů a středisek ve všech krajích, obdrželo po dvou letech členský, ale i veřejně přístupný časopis Dokořán (číslo 54/2012). Je v něm mnoho pozoruhodného ke čtení.

Tak hned v úvodu nový předseda OS (mj. filmový scenárista a režisér – viz nedávnou premiéru jeho kontroverzního filmu Bastardi III.) Tomáš Magnusek otevřeně přiznává, že nedokázal (od června 2010, kdy byl zvolen Valnou hromadou) "odhadnout, co všechno nám přinese dědictví po bývalém vedení Obce. V tuto chvíli probíhá výrazná finanční kontrola na čerpání finančních prostředků z dotačních titulů v roce 2010, Tato situace je velmi nemilá…"

Oč jde, vysvítá z krátkého sdělení na další stránce: "Zde měla být otištěna zpráva tehdejšího předsedy OS prof. PhDr. Vladimíra Křivánka, CSc,, básníka, literárního historika, vědeckého pracovníka Ústavu české literatury Akademie věd ČR, bývalého vedoucího katedry bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Tuto zprávu však nenapsal, nedodal, na naše žádosti a e-maily ani jednou neodpověděl."

Revizní komise na Valné hromadě rozkrývá hospodaření OS podrobněji. Z její zprávy vyplývá, že zejména jedna její největší aktivita, jakým byl Rok 2010 K. H. Máchy byla podpořena několika granty (Ministerstvo kultury a Magistrát hl. m. Prahy), takže celkové příjmy v tom roce činily 4,4 milióny Kč. Náklady OS dosáhly celkem (včetně čerpání grantů) 4, 8 miliónů Kč.

Dlouhodobý majetek Obce je tedy vyčerpán, negativní vývoj v hospodaření způsobil, že činnost musela být zatím utlumena, placení pracovníci sekretariátu propuštěni. Ministerstvo kultury zamítlo její žádosti o granty už na rok 2011. Spisovatelé už nemohou spoléhat na finanční polštář jako v předchozích letech a musí přejít na hospodaření obvyklé u převážné většiny občanských sdružení, tj. hospodařit jen s prostředky, které získá.

Sekretariát Obce funguje ve dvou dnech v týdnu, přitom dobrovolní pracovníci a členové Obce jsou zapojeni do mnoha činností, k nimž je nutná osobní účast (poroty soutěží, literární akce, mezinárodní spolupráce apod.). "Pokud nezíská trvalého sponzora, což se jí za dvacet let existence nepodařilo, budou patrně základním příjmem členské příspěvky. A právě zde jsou značné nedostatky v jejich úhradě," konstatuje předseda revizní komise OS ing. Pavel Weigel, který je též předním činovníkem Syndikátu autorů fantastiky.

"To není jen problém Obce spisovatelů," píše v tomtéž čísle časopisu Dokořán Michaela Geussová, dlouholetá ekonomická redaktorka a bývalá předsedkyně revizní komise Syndikátu novinářů ČR. "Podobné spolky měly nějaký majetek, nemovitosti, prachy na účtu a celkem pohodlně si z toho léta žily. Pak prachy došly, začaly se prodávat nemovitosti, i to se "prožralo" – nemyslím to nijak hanlivě, prostě se spotřebovalo, ale nejen na bohulibé činnosti, on i ten provoz spolku něco spolknul…"

Za této situace je tedy obdivuhodné, že se o tom všem píše, že nelze zametat nic pod koberec, ale že vyšel časopis v úhledné úpravě s bohatým obsahem od mnoha členů-spisovatelů na 88 stránkách + čtyři strany obálky (potištěné rovněž obsahem). Její přípravy a vydání jsem se dobrovolně ujal bez nároku na odměnu, tak jak to činí již někteří z nás.

Slova letí a pověst roste… zní jeden z titulků v časopisu Dokořán, který je pro členy velmi důležitým informačním a diskusním zdrojem. Členové doporučují, aby byl více rozšířen do veřejnosti též jako literární časopis. Na dobrovolnosti jsou založeny činnosti, v nichž nelze ustat: existuje Nadační fond Obce spisovatelů, z něhož mohou být poskytovány příspěvky na vydání knih (pouze z úroků základního jmění, tj. až 40 000 Kč ročně – nic moc), připravuje se vyhlášení Ceny Miloslava Švandrlíka, švédské Akademii věd byl zaslán návrh na udělení Nobelovy ceny našemu spisovateli Ivanu Klímovi, přijeli na návštěvu polští studenti literatury, s podporou Městské knihovny v Praze se konala úspěšná konference "Čeští umělci za okupace mezi heydrichiádou a kolaborací", nemluvě o veřejné činnosti našich spisovatelů v jednotlivých krajích, jak o tom vypovídají jejich bilancující příspěvky v časopisu Dokořán.

Obrázek o jedné z našich profesních a dobrovolných organizacích je typický nejen pro ostatní podobné, ale pro celkové dění a ovzduší v naší společnosti. Jestliže spisovatel napíše knihu a chtěl by ji vydat, v mnoha případech nakladatel požaduje sponzoring takové knihy. Jistě, lze namítnout, že vychází u nás nadbytečné množství knih, ale pozor – u mnoha z nich si její náklady uhradili spisovatelé sami!

Milióny prostředků vydávají milionáři a dnes už také miliardáři v naší společnosti kromě tzv. bohulibých činností na nejrůznější akce včetně volebního klání na nejrůznějších úrovních. Po létech jednání se konečně podařilo prosadit financování tvorby nových filmů též z prostředků jejich distribuce a promítání – jeden z bodů koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu na léta 2011 – 2016.

Na své ctihodné mecenáše čekají tedy i naši spisovatelé. Byli osloveni mnozí z nich, avšak zatím bez výsledku. Spisovatelé – až na několik výjimek – nejsou středem zájmu. Asi také proto, že o sobě nedávají slyšet. Čili – proto jsem jako jeden z nich sepsal tento příspěvek.