Richard Halliburton (1900-1939) zmizel před osmdesáti lety (24.3.1939), ale v českém prostředí je dosud poměrně znám. Jako poutník, jako snílek i jako autor.

Známe většinu jeho díla, vycházelo jak za první republiky, tak po roce 1945, a objevilo se v češtině pouze s výjimkou fotografické publikace India Speaks with Richard Halliburton (1933) a dvousvazkové práce Occident (1937)/ Orient (1938). Nu, a „bláznovy“ dopisy rodičům a přátelům můžeme číst poprvé letos, i když pouze ve výběru z víc než tisíce položek.

Roku 1921 dokončil Halliburton vysokou školu a ihned v červenci se vydal na cesty, jak o nich snil již řádku let, vlastně od dětství. „Sbíral nevšední zážitky,“ charakterizuje jeho přístup k cestování historik Josef Opatrný, „a každý den je zapisoval pro budoucí využití v zamýšlené knize. Fotografoval, připravoval texty pro časopisy ve Spojených státech, z honorářů financoval další svou cestu, platil si místní průvodce a uplácel hlídače památek, které navštěvoval někdy za vysoce nestandardních podmínek. Přenocoval tak na Akropoli či strávil noc v Tádž Mahalu. V Japonsku musel samozřejmě zdolat horu Fudži a pak už nic nebránilo jeho návratu do Spojených států.“

První knihu dával dost lopotně dohromady od února 1923 - během během přednáškového turné – a nelze popřít, že v záznamech svých výkonů kořenil realitu až neskutečnou fantazií snílka; občas až moc. „Redaktoři patrně sdíleli názor pozdějších kritiků,“ píše velmi opatrně Josef Opatrný v předmluvě. „Ti zaujmou nejen k Halliburtonově prvotině, ale i k dalším jeho publikacím rezervované stanovisko. Budou mu vyčítat senzacechtivost i nevyváženost, jež však neuvidí v jeho dílech čtenáři. Ti přijmou v roce 1925 Královskou cestu za romantikou se stejným nadšením, jako přijali posluchači Halliburtonovy přednášky, a honoráře zajistí zanícenému cestovateli dostatek prostředků pro další expedice.“

Snad nyní neuškodí malé shrnutí bláznovství tohoto „Smělého Dicka“, jak jej přezdívali. Svlékl se bohorovně do plavek a čubičkou plaval z Atlantiku do Pacifiku Panamským průplavem, přičemž si nechal vyměřit poplatek, jako by byl jednou z lodí: podle tonáže. Obnášelo to jen šestatřicet centů a jednalo se o nejnižší taxu v historii kanálu.

V Řecku strávil noc na Olympu i v Akropoli a v Egyptě zůstal pode hvězdami na vrcholku Cheopsovy/Chufevovy pyramidy. V Indii přečkal do rána v zahradách Tádž Mahalu, ale žil také jako Robinson na údajně původním Robinsonově ostrově, anebo se nechal uvěznit na nedalekých ostrovech Ďábelských, které teprve později proslavit Charriérův Motýlek (1969).

Se slonem překonal Halliburton i průsmyk svatého Bernarda v Alpách (jako to zvládl již vojevůdce Hannibal roku 216 před Kristem) a v Mexiku se vrhl do 21 metrů hluboké Studny smrti po vzoru obětí starých Mayů. Skok ještě zopakoval, ale to si již skoro zlomil vaz.

Přesto jej odradilo máloco a zrovna jako Ovidiův hrdina Leandros (a později třeba lord Byron) přeplaval taktéž z Evropy do Asie přes Dardanely, pověstné nepřekonatelným proudem. Zdolal dokonce i ještě prudší úžinu Mesinskou mezi Sicílií a Itálií, když vlastně plul od bájné Charybdy ke Skylle. Zde si, pravda, trochu pomohl člunem.

Troufl si mezi malomocné na ostrov Spinaloga u Kréty a nepříliš úspěšně si zahrát ruletu v Monte Carlu. V indické džungli číhal na tygra a přátelil se s lovci lebek na Borneu, kteří mu věnovali deset lidských hlav. Navštívil záhadné pouštní město Timbuktu, zúčastnil se manévrů Cizinecké legie, ohmatal si zbytky Tróji, putoval ve stopách Odysseových, Alexandrových i Cortésových, shlédl do zuřícího kráteru Stromboli, rozhlédl se z Matterhornu, z Fudži, z Popocatépetlu. Ve státě Athos se nechal vyfotografovat jako mnich a nakonec fakticky nezvládl jen tři úkony. 1. Proniknout do Mekky (a nestal se tudíž Hadži Halliburtonem, i když se o to alespoň pokusil). 2. Oženit se. 3. Dokončit slavný Feidippův běh z Marathónu do Atén. V hrozném vedru si Halliburton tenkrát totiž lehce přihnul a maratón posléze dokončil, ale taxíkem.

Knihu s titulem Královskou cestou za romantikou (poprvé Indianopolis, 1925) následovaly bestsellery Nádherné dobrodružství (1927), Za novými světy (1929), Létající koberec (1932) a Sedmimílové boty (1935). Osudnou se stala Smělému Dickovi až džunka Mořský drak, v níž plánoval příliš furiantské překonání Pacifiku. Sice stěny loďky zesílit a měl pomocný motor, ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, a 24. března 1939 Halliburton navždy zmizel. Ač letadla prohledala dvě stě třicet tisíc čtverečních kilometrů, džunka, která se měla stát exponátem světové výstavy v San Francisku, nebyla objevena. „Odešel nicméně v pravý čas a dřív, než mohl zestárnout. I ve smrti zůstane legendou,“ komentuje to český světoběžník Bohuslav Šnajder, přičemž poslední Halliburtonova slova sršela optimismem. Odvysílal je, když udržoval kurs na Midway, a zněla: BOUŘE OD JIHU. DÉŠT. SILNÉ PORYVY VICHŘICE. ZÁBRADLÍ NA NÁVĚTRNÉ STRANĚ POD VODOU. LŮŽKA MOKRÁ. STĚŽÍ UDRŽUJEME KURS. MÁM SE BÁJEČNÉ. PŘÁL BYCH VÁM, ABYSTE BYLI NA MÉM MÍSTĚ.

Právě vydaná kniha jeho dopisů rodičům a přátelům je rozdělena v osm částí, které takřka autobiografickou formou zachytily jeho Dětství a dospívání (do roku 1919), první a ještě „tajnou“ cestu do Evropy (1919-1920), závěr studií v Princetonu (do roku 1921), slavnou první cestu kolem světa (do roku 1923), období jeho života do roku 1928, ne úplně úspěšnou sekvenci kariéry Mezi Latinskou Amerikou a Hollywoodem (do roku 1931), protloukání se do roku 36 a konečně dramatické finále. Soubor dopisů, i když neúplný, přitom jasně a zřetelně ukazuje, jak překvapivě se mýlili ti kritici, kteří Halliburtona vnímali jako více méně impulzivní dítě. V reálu své cesty plánoval až extrémně racionálně, byl cílevědomý, vždy věděl, co dělá, a uměl takříkajíc „počítat“ daleko dál než do pěti, aby se tak řeklo. Nelze ovšem nenarazit ani na pasáže jeho dopisů, které prozrazují frustrace, obavy, výkyvy nálad, úzkost, ba mánie. O to krásnější je však pak kontrast s chvílemi radosti tohoto v hloubi nejspíš ne zcela šťastného muže.

Halliburton: Po stopách dobrodruha. Z dopisů rodičům a přátelům 1912-1939 
Z anglického originálu vydaného roku 1940 vybrala a přeložila Hana Bortlová-Vondráková. Redakční úprava Otilie Grezlová. Předmluva Josef Opatrný. Ilustrace Anna Ruizová a sám Richard Halliburton. Fotografie vybrány z pozůstalosti Richarda Halliburtona. Vydalo nakladatelství REGIA. Praha 2019