Televizní krize není krizí televize, je krizí především diváků. Po čtyřicet let byl lid veden k názoru, že kultura je buržoazní úchylka, protože jen buržuj, který se fláká a nudí, má čas na tak excentrické zbytečnosti, jako jsou obrazové galerie, světová literatura a hudba (nedejmarx duchovní), nemluvě o divadlu a filmu.

Výchova mas ke kultuře se děla prostřednictvím knih jako „ Anna proletářka“, filmů jako „Stranická legitimace“, jakož i ta „ Anna proletářka“, pro oddech „Královna benzinové pumpy“ ( přísahám, že si nevymýšlím! ) či pro zvednutí hudební úrovně velkofilm o problémech zemědělců na Kubáni (hudba Dunajevskij) nebo činohry jako „Parta brusiče Karhana“. Většinou povinné pro studující na VŠ jako podmínka pro získání Fučíkova odznaku; mám jej, byl podmínkou k pokračování ve studiu a při prověrkách se z nich zkoušelo („A namazala matka Anně ten krajíc chleba?“- jedna z otázek).

Ano, byly i půlhodinky z oper v dráťáku, v tu dobu se v kanceláři dráťák vypnul, byly i výstavy obrazů s preferovaným Repinem, hrál se i Shakespearův „Večer tříkrálový“ (silný sociální podtext), ale veškerá přístupná, ještě jakžtakž kultura byla dobrovolná, ty výše zmíněné byly pro velkou část mládeže povinné. Pod pláštíkem sociálního či politického podtextu se tiskly i knihy jako „Tichý Don“ (Šolochov), krásný krvák se spoustou sexu, znásilnění, incestu, manželské nevěry, pohlavních chorob, umělých potratů, násilí, střelby; ani kulturu tohoto druhu nepovažuji za povznášející.

Pánové od kultury, tohle byla čtyřicetiletá kulturní masáž, to jsou dvě generace, které zahrnují nejen konzumenty kultury, ale především její tvůrce, učitele i kritiky. Dnešní kulturní organizace nemohou žít ze státní a stranické finanční podpory, musí získávat prostředky tím, že získají co nejvíc konzumentů. Ano, jsme už víc než dvacet let toho kulturního debaklu vzdáleni, ale to znamená jen jednu generaci, kterou navíc vedly generace formované tou kulturou stranicky povolenou a podporovanou. Musí se tedy jít lidu vstříc a úroveň mu přizpůsobit. Což vede k dalšímu poklesu a ke zpětnému vlivu na produkci, takže dnes by se mělo trochu popřemýšlet, co s tím.

Biblický návrat z egyptského otroctví trval dvě generace - čtyřicet let. My jsme z toho kulturního područí ušli teprve polovinu cesty a málo se dělá pro nové generace, děti, mládež, aby si opravili postoj ke kultuře - výstavy mrtvol bez kůže a vysoké vstupné na hodnotné akce k tomu nepřispějí.

Valtice