Rozmach různých audio- a videopřehrávačů umožnil nosit s sebou hudbu a filmy. Velká část populace má neustále špunty v uších a civí na mikroskopické displeje. Už přechod od magnetofonových pásek na kazety měl nekulturní dopad na konzumaci hudby a filmu. Klasické gramodesky 99,999 % lidí pouštělo od počátku, jen vzácně nasadili přenosku doprostřed. Pásky magnetofonů bylo nutné před nasazením dalších přetočit na začátek. Experti do dokázali obejít, za cenu zvýšení počtu cívek a s rizikem, že se jim to celé rozmotá a zamotá.

CD nevnesly nic nově rušivého, většina lidí je opět pouštěla od začátku, nanejvýš dopřeskákali na začátek zvolené skladby. Audiokazety vnesly neřád v podobě jejich snadného vyndání uprostřed filmu či skladby. Tak se stávalo, že písničky se poslouchaly od místa, kde se posledně skončilo. Digitální hračky nijak nepokročily, pokračování v posledně přerušeném místě poslechu přímo nabízejí. U písniček a jiného popíku je navíc šance, že během cestování přijde k úhoně jen první a poslední skladba, zbytek si člověk poslechne celý. Nejsem si jist, jak se chovají vyznavači hudby vážné, oper a dalších útvarů, které svou délkou dobu běžného putování MHD překračují.

Je to zřejmě takový umělecký zážitek jako sledovat film doma na pětkrát, když chodí děti, domácí zvířata, návštěvy a někdo telefonuje... Je to neúcta k umění, je to nekulturní, pokud míra takhle mrzačených děl překročí nebytnou nutnost. Průměrný film trvá dvě hodiny, průměrná cesta MHD je znatelně kratší. Z toho vychází, že vyrůstá generace lidí zvyklých na útržkovité sledování filmů. Důmyslně budovaná zápletka, rafinované odkazy a náznaky jsou v prdeli. Naděje ovšem existuje. Američané už léta praktikují úpravy svých starších filmů, inscenací a seriálů (a mimoamerických obecně) spočívající v sestřižení na potřebnou délku, to kvůli vysílacímu schématu a reklamám. Sestřižení směrem dolů je snadné - něco se prostě vystřihne. Sestřižení směrem nahoru se udělá taky poměrně snadno - vloží se prostřihy typu záběry na krajinu, město, panorámování, jízda auta, let letadla, jízda na koni či v lodi.

Není pochyb o tom, že dnes natáčené filmy a seriály jsou už takto koncipované a bez problémů nabídnou orientaci i tomu, kdo se na film dívá na ikskrát. Ostatně tzv. kultovní hlášky a scény, známé začasté ještě před premiérou, tomu napovídají. Možná, že stejně jako se dnes běžně dělají několikastránkové komprimace románů, aby ten, kdo nemá čas číst, působil kulturně, už vznikají desetiminutové verze filmů ze Zlatého fondu. Není vlastně deset minut zbytečně moc?

Gentlemanův deníček