GLOSA: Ach, vy anonymní hrdinové!
(staré rčení)
Občas se pod mými články objevují ohlasy plné nepochopitelné nenávisti.. Nezabývají se věcí samou, bezhlavě míří na mne, ohánějíce se vlastními, většinou duchaprázdnými výmysly. V komentářích se objevuje všechno možné, co často vůbec nesouvisí s tím, o čem jsem v dobrém úmyslu psala a co bývá někdy značně komické.
Domnívají se, že mě od psaní odradí? Asi by je to potěšilo a měli by radost, kdyby mne svými útoky donutili přestat vůbec psát . Já píšu v dobré vůli podělit se o nějaký názor, samozřejmě se mohu i mýlit - a oni mě nevybíravě napadají, označujíce mě, jak by řekl básník, za zavrženíhodnou bytost.
Znám několik lidí, které již takto odradili. A museli se tudíž vrhnout na někoho jiného.
Co však učiní, otráví-li postupně všechny? Kde si budou vylévat své nenávisti, léčit své pocity méněcennosti?
Přítel mi poradil: piš dál a nevšímej si jich; prostě ty jejich nejapné výplody vůbec nečti.
Je to asi ten nejlepší způsob.
Ať tak či onak, zajímá mě však tato otázka:
Co je to za lidi, ti anonymní "hrdinové"? Či spíše zbabělci?
Co je nutí k tak špinavé činnosti ? Hledala jsem odpověď u odborníků.
Za ně za všechny uvedu názor renomovaného profesora MUDr. Cyrila Höschla, který charakterizoval tyto chudinky takto:
…Mají v sobě naštosovanou bezmeznou žlučovitou závist vůči vzdělanějším, chytřejším, úspěšnějším….Mají vztek na ty, kdož jsou spokojení. Nejraději by je roztrhali na kusy.
A protože jinak nedokážou, vyřizují si to s nimi v otevřených, neřízených, anonymních diskuzích…
Co dodat, vážení, rozumní čtenáři? Nashledanou u dalších témat a dík za vaše dobře míněné a slušně vyjádřené připomínky…