Když hrál dnes osmapadesátiletý Keanu Reeves kdysi v dávných časech Jonathana Harkera v Coppolově pietní adaptaci Draculy, takřka jsem si ho nevšiml. To přeháním, ale věnoval jsem pozornost spíš Anthony Hopkinsovi (Van Helsing), Gary Oldmanovi (titulní vampyrus) či přítomným dámám (Mina a Lucy). Pak vznikl Matrix (1999) a Reeves se stal kultovní figurou. Aby toho nebylo málo, roku 2014 proň vymyslili sérii krváků John Wick, jejíž čtvrtý díl je v českých multikinech od čtvrtka 23. března. A píšu polopaticky, že se jedná o „krváky“, ale proč bych nepsal a proč jako diplomat ukrývat zabíjení za cokoli vznešeného. Zde se s tím věru nepárají, a zatímco sex podezřele absentuje, vraždění se holduje nebývale. Všichni pamatujeme Komando s Arnoldem Schwarzeneggerem a je pořád dobré, ale nikdy bych nevěřil, kolikrát bude - právě Wickem - překonáno: hlavně co se mrtvol, bojového umění a „likvidační rychlosti“ týká. Nevěřil bych, stalo se. Navíc… Série z jakési povinnosti čtvrtým dílem ještě eskaluje a vážně to byl s každým pokračováním vždy větší nářez. Zda je to vůbec možné? Kupodivu. Viděl jsem postupně první tři díly a neuměl si představit, s čím by mohli tvůrci přijít, aby je přebili. Již vím. Chápu, jsem z toho prkenný. A krom toho jsem si uvědomil škálu věcí.

Především: nemá smysl brát tato díla jako pokusy o zachycení - i jen teoreticky možné - reality. Což se nebude se mnou asi nikdo hádat. Je zbytečné vytýkat nastřeleným sem bitkám přehnanost a jiní se v tom topí, chápu, ale sám volím v sále až kamenný odstup, který je svým způsobem při sledování vhodné mít. Brutalita zabíjení zůstane pořád táž, nevygumujeme ji, ale na druhou stranu Wicky nelze v klidu nesrovnat s počítačovými hrami. Vždyť jsou jejich deriváty, jejich výtěžkem, jejich obdobou a… A když hrajeme nějakou tu bojovou hru, tak likvidujeme nácky anebo Rusy anebo jakékoli jiné nepřátele a oddáme se akci, ale povětšinou nepřemýšlíte ve stylu: „Já jsem vrah.“ Prostě hrajeme a je to hra i hříčka a zábava. Možná někdy královská, obecně ale lidská až lidová - a nijak vznešená. „Oh, teď… trefili mě. I co? Hrajeme znovu od začátku.“ U filmů s Wickem je však samozřejmě rozdíl a mistr pranic Wick, do něhož se při sledování plátna lze projektovat, sice také bývá zasažen střelami, ale to je vždy proň malichernost, po které se zvedá a zvedne - a hraje dál. Kosí soupeře, ano, právě jako v počítačové hře - a připomenu teď jen několik z asi čtyř skutečně šílených sekvencí čtvrtého pokračování, aniž bych co podstatného vyslepičil, protože na film jděte.

Především je to finální scéna, kdy je potřeba vyběhnout - takhle před ránem - 222 schodů k Sacré-Coeuru. Ono se to řekne, ale… Schodiště je doslova zaplaveno čekajícími nepřáteli. Musíte je vybít. Jak jinak. Wick musí. - Tomu předchází jiná, obdobně dlouhá sekvence, kdy se bojuje přímo na magistrále - u Vítězného oblouku -, zatímco sviští auta, která se bezděky stávají další ze zabijáckých zbraní. Uf! A ne, nic podobného jsem předtím neviděl; nicméně v počítačové hře je tohle naopak norma a je to i lehko představitelné a neřekl bych, že to jakkoli vybočuje z „masakrálního“ průměru. Co víc?

Jedna skutečná rozinka. Tvůrci vymysleli Wickovi důstojného protivníka z Východu, míněno Dálného, a tento bijec (najatý ústředním, odporným padouchem) se vyznačuje silným defektem. Nevidí.

Je to skutečně slepec – s hůlkou – a představte si Jackie Chana, avšak nevidomého jak patrona. Máte za to, že je tím ustrojený navždy na odpis? Hm. Tak jste neviděli film John Wick 4. Zdejší slepec, to není žádný Lavička z Ostrova pokladů, ačkoli také z Lavičky šel strach; ale koňskému spřežení se nevyhnul. Nakonec skonal. To zde nenajdeme. To tady se nevidomý pohybuje s virtuozitou ďábla. Provádí přímo heroické kousky, které byste nečekali, a smál jsem se, přestože vraždil. Nakonec dokonce Wickovi pomůže s tím safraportským schodištěm k Sacré-Coeur. Jsou na armádu bijců na schodech hned dva; jen aby mohl mezi slepým a vidoucím (Wickem) rovnou následovat duel na pistole.

Ptáte-li se po právu po příčinách této války v ulicích Paříže, nelze neříct: „Záleží na tom?“ Protože zadáním zde jednoduše bylo vymyslet cokoli, co umožní jednomu slepci z Hong Kongu či odkud (skvělý Donnie Yen) a jednomu Wickovi… takto perlit.

A přicházejí naštěstí i podobné bonusy jako mají bondovky, a totiž exkluzivní destinace. V tomto filmu je i Berlín, ale prvořadě zaujme skvostná Paříž - včetně obrazárny v Louvre, kde vynikající kamera ulpí během dialogů až překvapivě dlouho na Voru Medúzy či Svobodě vedoucí lid na barikády. Ale především snímek prodal zdejší exteriéry. Eiffelovku i Paříž jako takovou - ten fascinující ranní výhled od Sacré-Coeur. Ne, neznám člověka, který by se po téhle lekci kýče, a přece krás… nezatoužil do Paříže vrátit.

Oproti tomu vlastní děj filmu může ledaskomu připadat až odpudivý, anžto tu každého přepraného nutno okamžitě střeliti do hlavy - a ochočený pes jednoho z hrdinů útočí výhradně skokem mezi nohy. Že nejsou detaily smrti předváděny explicitně, je spíš horší než lepší: tím spíš si totiž umím sugerovat, že je to „jako“. Jen ta hra. A mohu tím i být z obliga. Žít neposkvrněn. Koukáním na cizí utrpení hned hřeším méně výrazně. A přece je to film a ne dobrodružství herně variabilní. Tady je pouze první pokus. Jediný, neměnný výsledek, vaší vůlí diváckou nezměnitelný a…

Mám snad jedinou výhradu k celku: ty pokusy o „nabalení“ bojových sekvencí na určité hudební skladby podle mě nefungují. Nebo málo. A to, jak správně se váže diváky viděné k múze obestřené notami, nechť se tvůrci nadále učí u Quentina Tarantina. Ten to zvládá lépe.

Co bych pak rád věděl? Co si po zhlédnutí tohoto výtvoru asi pomyslí zadýchaní pařížští demonstranti. A půjdou snad poté a tím spíš na „barikády“? Nebo naopak - omámeni fikcí - odejdou? Odpověď nemám a není, obávám se, úplně vyloučeno, že bojovníci s důchodovou reformou, ač je to sociálně různorodá masa, na tyhle americké spektákly vůbec nechodí.

John Wick: Chapter 4. Scénář Michael Finch a Shay Hatten. Režie Chad Stahelski. Kamera Dan Laustsen. Hudba Tyler Bates a Joel Richard. Hrají Keanu Reeves, Laurence Fishburne, Ian McShane, Lance Reddick, Rina Sawayama, Donnie Yen, Natalia Tena a další. Stopáž: bez 11 minut 3 hodiny.