Mrazivou atmosféru poslední lednové dekády ohřál veselím návrh nového zákona o státním jazyce. Předložili ho komunisté a hned v první větě sekli hrubou chybu. Věta začíná „Parlament České republiky vycházejíc ze skutečnosti atd.,“ přičemž správně má být „vycházeje ze skutečnosti“. Ta bota se jmenuje přechodník a málokdo ji dovede obout. Já jo. Chodil jsem do školy v době předtestové a předvektorové a předvšelicosové, takže jsem se učil násobilce, vybraným slovům po písmenech befeleme peseveze a také přechodníkům. O přechodníky v návrhu samozřejmě nejde. Je to zákon o přednosti češtiny před ostatními jazyky, jelikož to má být státní jazyk.

Nebýt té hrubky asi by návrh velkou pozornost nevyvolal. Není to jediný pokus o zásah do jazyka, jehož jsme svědky. A to ještě tenhle komunistický je, řekl bych, vcelku málo invazivní anebo, jak se dnes rádo říká, toxický.

S větší ostražitostí sleduji feministické pokusy o průnik do gramatiky. Ono je samozřejmě směšné, že třeba ve větě šli spolu čtyři nositelky Nobelovy ceny, britská královna, Petra Kvitová a náš pes, slovo šli se píše s měkkým i, jelikož pes je rodu mužského a je to živá bytost. To je samozřejmě absurdní, ale to, že univerzitní profesoři v jednadvacátém století nosí o slavnostech středověké hábity, je taky svým způsobem absurdní. Prostě, tak je tomu odjakživa a proč to měnit.

To je ta podstatná otázka. Proč komunisté chtějí chránit jazyk a proč ho feministky chtějí obrátit gramaticky na hlavu? Je to jen proto, aby se upevnila pozice toho, kdo návrh předkládá.

Český jazyk ustál na sklonku minulé éry už jeden útok. Tenkrát šlo o reformu, která měla zrušit tvrdá a měkká i. Vehementně to tenkrát, říkalo se, prosazoval Vasil Biľak. Tam byl důvod zřejmý: změnou gramatiky, silově vnucenou, by během jedné generace byl odsouzen k nečitelnosti celý český literární odkaz. Ano, lidi by si zvykli na zásadu všude měkké i. Ztratili by pak schopnost číst texty psané postaru.

Tehdy se podařilo češtinu ubránit a kéž by to tak dopadlo i tentokrát. Není k tomu třeba zákonů. Stačí nechat ji svobodně žít.