O nebezpečnosti encyklopedií jsem se učil ve škole. Náš učitel češtiny pan Mikulčík nám vyprávěl, jak francouzský královský režim utlačoval encyklopedisty. Proč? Protože by se lidi v encyklopedii dočetli, jak se vyrábí střelný prach, vykládal pan učitel. Lámal jsem si tím hlavu tak důkladně, že mi ta věc v paměti uvázla natrvalo. Bylo mi to tenkrát moc divné, jak je to s tím střelným prachem. Učili jsme se, že je to směs dřevěného uhlí, síry a ledku. Proč by si lidi měli kupovat drahou encyklopedii, aby se tohle dozvěděli? Proč si to neřekli napřímo? Nicméně jádro sdělení bylo správné, královský režim skutečně neměl encyklopedisty rád a pozdější moderní režimy, ty se encyklopedií doslova bály a zacházely s nimi jako s krajně nebezpečnou látkou. No a vidíte, encyklopedie hynou v době největší myšlenkové otevřenosti, jaká kdy v průběhu dějin panovala. Zaznamenali jsme v minulém týdnu, že Encyclopedia Britannica bude napříště jen na internetu a že v tištěné podobě končí. Vrcholu dosáhla v roce 1990, tehdy se toho dvaatřicetisvazkového kolosu prodalo 120 tisíc kompletů. Pak to šlo rychle dolů, po šesti letech náklad klesl na 40 tisíc kompletů a letos tedy tištěná podoba skončila.

Jestli je na věci něco divného, pak asi to, že Britannica vydržela s dechem tak dlouho. Francouzská Laroussova encyklopedie vycházela v létech 1960 až 1964 a od té doby vyšly dva dodatky. Drží se německé Brockhaus Enzyklopädie, která se dočkala 21 vydání, ovšem to poslední také není nejnovější, datuje se z roku 2007.

K velkým encyklopediím se řadí i náš Otto. Ladislav Horáček vydal před deseti lety reprint klasického Otty ve svém nakladatelství Paseka. Potkali jsme se v době, kdy o projektu teprve uvažoval.

"Ty ses zbláznil," varoval jsem ho tenkrát. "Proděláš na tom kalhoty. Kdo takovou obludu do knihovny bude kupovat?"

Koupil ji kdekdo, jak se ukázalo, a udělil jsem tenkrát Horáčkovi mimořádně špatnou radu. Naštěstí nedbal, kalhoty neprodělal, přesně naopak. Dneska by už asi kalhoty prodělal, však taky encyklopedii nevydává. V souvislosti se zánikem Britanniky se zmínil jeden z jejích amerických šéfů, že projekt bude pokračovat na internetu jako protiváha Wikipedie. Chce konkurovat kvalitou, nikoli rozsahem.

"Nemáme ambici věnovat samostatné heslo kdejaké komiksové figurce," tak nějak to znělo.

Hezký úmysl. Ale asi taky nějak šejdrem mířený, jako když jsem Horáčkovi radil, aby pustil Ottu k ledu. Lidi budou i na internetu vyhledávat spíš komiksové figurky než výrobu střelného prachu nebo ještě nebezpečnější myšlenky o společenské smlouvě. Je to pošetilost, ale už jsme takoví. No a ty metrové bloky knih se taky nekupovaly proto, aby se z nich lidé něco dozvěděli, ale převážně proto, že to v knihovně dobře vypadalo.

Zdálo by se tedy, že se vlastně toho zas tak moc nestalo. Zdroje informací zůstaly a utěšeně rostou na objemu i kvalitě. Povzdech si ale neodpustím - přece jen škoda doby, kdy se lidé chlubili půldruhametrovým blokem učených knih!

LN, 19.3.2012