Politici přijali hypotézu Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), že globální oteplování, které probíhá od poloviny 19. století, je způsobované vzrůstem koncentrace CO2 v ovzduší, a to v důsledku spalování fosilních paliv v průmyslu, v tepelných elektrárnách a v dopravních prostředcích. Při přebírání písemných zpráv nejprve z materiálů IPCC a dnes i z mnoha vědeckých žurnálů politici nám opakovali, že tu ještě nebylo v historii lidstva takové oteplení, jaké nás čeká, a že dosud v celém holocénu, tedy posledních 11 000 let bylo klima celkem stabilní, neměnné. Alespoň tak nám lžou například v knize vydané v Akademických národních akademiích (Academic National Academies) v roce 2010 s názvem Přizpůsobení klimatické změně na str. 292. Podporu našli autoři nejen ve zprávách IPCC, ale i v renomovaných vědeckých žurnálech, jako je Nature (J. Rockstom et al., 2009, 461, 472-475). Že to je očividná lež a že v holocénu jsme měli devětkrát období s podstatně vyššími teplotami než dnes a že se lidstvo při tom zdárně rozvíjelo, o tom svědčí nálezy nejen glaciologů, antropologů či historiků, ale i geologů, geomorfologů a botaniků. Jenže politici podali prst tím, že přistoupili na hry na emisní povolenky. Od povolenek se čeká, že způsobí snížení emisí CO2, a tím zpomalí oteplování. Zamlčuje se, že současné oteplování není nic jiného než působení stejných či podobných faktorů, jako tomu bylo při klimatických změnách a oteplení mnohokrát v minulosti. Zatajuje se, a to i za pomoci numerických modelů, že tady byla Středověká teplá perioda s teplotami nejméně o 1 stupeň vyššími, než je naše současná, a že po ní následovala Malá doba ledová, z jejíž chladu se současným oteplením teprve dostáváme.

Jenže jsme prostřednictvím našich politiků jednou přijali nejen neověřenou, ale vyvratitelnou a mnohokrát vyvrácenou hypotézu o škodlivém dominantním vlivu CO2 na současnou změnu klimatu, zavedli nesmyslný kšeft s emisními povolenkami, a podali tak alarmistům prst a teď nám alarmisté uchňapnou celou ruku. Budou totiž snižovat obsah CO2 v atmosféře a neohlížejí se ani na to, kolik to bude stát a co to může způsobit. Jednoduše tvrdí, že budou zachraňovat lidstvo tím, že budou snižovat obsah CO2 v atmosféře.

První návrhy na snížení obsahu CO2 spatřily světlo světa před dvěma lety a tehdy to ještě nebyly úplné fantasmagorie. Na komíny tepláren a tepelných elektráren měly být umístěny velké nádoby obsahující látky schopné poutat CO2 z kouřových plynů. Náplně absorbérů by se pravidelně vyměňovaly, sorbovaný CO2 by se desorboval, zkapalňoval za velmi nízkých teplot a při vysokém tlaku. Zkapalněný by se odváděl tisíce kilometrů dlouhým potrubím do podzemních prostor, nejspíše do pórovitých vrstev po vytěžení nafty v Severním moři a tam se ukládal. Na dotaz, co by se stalo, kdyby nadložní vrstvy nebyly těsné, zněla lakonická odpověď z pléna: Měli bychom místo Severního moře sodovku.

Novější návrhy jsou mnohem odvázanější, a to i na vědeckých konferencích. Pod hlavičkou "Cesta vpřed k redukci klimatické změny" byla uspořádaná pod hlavičkou UNESCO konference geoinženýrů, kteří se rozhodli vytvořit mezinárodní plenum pro velkoměřítkovou změnu klimatického systému. K tomuto cíli mají směřovat dvě skupiny zásahů.

* Solární geoinženýrství, kterým se bude redukovat množství slunečního záření absorbovaného zemským klimatickým systémem. Dosáhne se toho injekcí reflektivních látek do nižších vrstev atmosféry. Použité látky způsobí odraz slunečních paprsků a tím také ochlazení. Geoninženýři dokonce navrhují oxid siřičitý. V uvedeném provolání se pranic neohlížejí na toxické působení uvedeného oxidu nejen na savce, ale dokonce i na rostliny, konkrétně na fotosyntézu, jestliže oxid sestoupí do přízemní vrstvy atmosféry.

* Karbonové geoinženýrství, kterým se rozumí aktivní odstraňování CO2 z ovzduší. Sloužily by k tomu obrovské odsávače, kterými by se vzduch proháněl speciálními filtry, které jsou schopné zachytit z plynů CO2. V materiálech konference se bohužel nemluví o tom, co si pak se zachyceným CO2 počít. Pravděpodobně by to bylo opět zkapalnění a doprava na jakési bezpečné, odlehlé a od atmosféry odizolované místo.

Nikoho z geoinženýrů nebolí hlava z toho, že nikdo nedokáže spočítat, o kolik a na jak dlouho se sníží teplota planety Země při jejich experimentu a že celý návrh je pokusem na lidstvu nejenom rovnocenným, ale vysoce převyšujícím pokusy Mengeleho. Pro tvůrce je pouze důležité, že dostanou proplacené granty a že se stanou na krátkou dobu hvězdami médií.

Pro naše politiky by však tyto a podobné návrhy měly být posledním zvoněním. Nastal totiž nejvyšší čas se vzepřít nesmyslným, absurdně nákladným a pro celé lidstvo nebezpečným návrhům. Jde jen o to, jestli naši současní politici najdou ještě dost odvahy, aby vzkřikli hesla, kterými by podpálili hnutí neposlušnosti vůči veskrze byrokratickým a lidstvu odcizeným institucím, pod jejichž hlavičkou se uvedené návrhy odhlasovávají.

Profesor Miroslav Kutílek se zabývá pedologií a půdní fyzikou, je čestným členem Mezinárodní pedologické unie, šéfredaktorem vědeckého žurnálu Soil and Tillage Research. Jeho monografie Soil Hydrology je mezinárodně uznávanou publikací. Je autorem knihy Racionálně o globálním oteplování.