Psal jsem o tragédii Suchoje Su 100 Superjet. Podle mě to bylo dobré letadlo, souměřitelné s Bombardierem CRJ nebo s Embraerem E-Jetem. Určitě jim konkurovalo cenou. To, že soudruh Putin vyhodil díky svým imperiálním ambicím peníze za konstrukci tohoto letadla oknem, je jiná věc. Připomíná to mladého Tupoleva, když se pohádal s ministrem civilního letectví a výsledkem bylo okamžité zastavení téměř hotového projektu Tu 144 (a miliardy letěly oknem).

Jak 42 předvádění v Bratislavě

Jiná věc je historie Jaku 42. Těch bylo v provozuschopné verzi postaveno 181. Alexader Sergejevič Jakovlev (1.4.1906-22.8.1989), ředitel konstrukční kanceláře stejného jména, napsal úžasnou knihu, svůj životopis. Ta kniha byla zajímavá především tím, že se v ní chlubil, jak díky svým úzkým kontaktům se Stalinem a především s Berijou odstraňoval své konkurenty, protože nepochopili revolučnost doby. Tak když Lavočkin postavil letadlo, které mohlo ohrozit dominantní postavení Jaka 3/9, udal ho a Berija ho poslal do ťurmy. Stejně tak kvůli němu skončili i Tupolev a Iljušin. Teprve když piloti žádali letadlo, které by se aspoň vyrovnalo německým (Pokryškin - Vojnové nebe), dostal Lavočkin zelenou pro svůj La-5. Pro letecké eso Pokryškina žádal kulku, protože ho urazil…

Jak 42 CCCP-42310

Konstruktér Jakovlev se dokázal vlísat i k Brežněvovi. Byl to bezcharakterní parchant, který stavěl letadla - podle jeho knihy - nejlepší na světě. Já znám jen jen Jaka 40 a 42. Horší dopravní letadla jsem v životě neviděl! Jak 40 vynikal svými ekonomickými parametry, sežral i trávu kolem dráhy, a šíleným zpracováním. Jak 42 byl totální omyl, ovšem postavený ve 181 kusech plus prototypy. Bylo to jednoduché, nebylo jich vyrobeno tolik, protože to bylo dobré letadlo, ale protože vladař a ÚV KSSS vydali pokyn, že je musí Aeroflot převzít, a ještě je vnucovali ruským satelitům. Byl jsem na předvádění Jaka 42 pro ČSA. Byl to CCCP-42306, šestý sériový. Bylo to v květnu roku 1982.

Jak 42 kokpit

První let Jaku 42 byl 7.3.1975. Letadlo nesplnilo požadavky na něj kladené. Rekonstruoval se podvozek. Prototypy měly tři různé podvozky! Vývoj motorů Lotarev D-36 se opozdil. Strana rozhodla, že letadlo bude vybaveno motory Solovjev D-30K. Ty ale byly nespolehlivé a slabé. Letadlo neuvezly. Motory Lotarev nikdy nebyly vybaveny obraceči tahu, což je kuriozní. Jakovlev tvrdil, že nic takového nepotřebují, že mají velkou plochu dmychadla a ta jako brzdný element stačí. Letadlo musí brzdit pouze brzdami v kolech! Původní prototyp měl rovné křídlo s tlustým profilem, jako má Jak 40. Pak dostalo mírný šíp a tenčí profil a nakonec CCCP-42306 dostal konečný tvar křídla, se sloty po celé náběžné hraně.

Jak 42 klika

Pražský Jak 42 byl úžasný hned z několika důvodů. Bylo to první „plechovkové“ ruské letadlo, tj. kufry se nakládaly ve skladu do kontejnerů a highloaderem se nakládaly do trupu, což v té době bylo už běžné. Ale nebyl by to Rus, aby to neudělal blbě: kontejnery měly jiný rozměr, než byla světová norma, takže se tam nedaly naložit jiné kontejnery než ruské. Protože v té době ještě Jakovlev netušil, že existují elektromotory, kontejnery se v trupu posouvaly klikou, která se nasadila na trup a nakladač kroutil a kroutil a my jsme nad tou blbostí kroutili hlavu. Skvělý byl highloader made in CCCP: byl na elektriku, takže se k němu musel natáhnout kabel od nejbližší zástrčky. Samozřejmě nebyl na 115 V, které jsou na agregátech vyrábějících proud pro letadla, ale na 380 V!

Jak 42 předvádění, květen 82

Když jsem se vnutil na předváděcí let, nestačil jsem se divit. Jak jsem říkal, Jakovlev nezaznamenal, že existují elektromotory, a tak se boční schody zasouvaly do trupu ručně. Protože nebyly skládací, tak mohly být dlouhé jen tolik, co průměr trupu dovoloval. Kvůli tomu byly v trupu ještě dva pevné schody. Ty ovšem nebyly ničím za letu zakryté a kuchyňka byla až za touto pastí. Kolem ní vedla jen úzká lávka ze které se také vcházelo do toalet. Kolik lidí do té díry spadlo, netuším. Bobina Horešovská, krásná stevardka ČSA, nad tím nevěřícně kroutila hlavou. Stevardi na tomto letu byli zapůjčeni od ČSA: Olinka Krmelová, Pavol Cisárik a Luboš Jánoš , vedoucí jim dělala již zmíněná Bobina. V Bratislavě byl malý raut, kde si soudruzi dávali do trumpety, ale já obcházel ten křáp a nevěřil jsem vlastním očím. Nevím, kdo z naší posádky mi tehdy řekl: „No, doufám, že tuto sračku ti debilové nekoupí!“ Bylo to po hrůzných zkušenostech s Jakem 40. Naštěstí měl někdo rozum a letadlo nekoupili.

28.6.1982 upadl Jaku 42 CCCP-42529 ocas poté, co praskla šroubovice, která nastavovala úhel nastavení stabilizátoru. Bylo to na lince Leningrad- Kyjev, všichni na palubě zemřeli. Při vyšetřování se zjistilo, že šroubovici obrousil prach tak, že matka nastavující úhel náběhu stabilizátoru po ní sklouzla. Proboha, co to muselo být za materiál, když abrasivní vlastnost prachu ho dokázala obrousit tak, že závit zmizel? Komise uzemnila všechny Jaky 42 na dva roky. Konstruktéři ocasních ploch byli pozavíráni a soudruha Jakovleva vyhodili. Nic mu nebyla platná známost s Brežněvem. Ministr letectví Bugajev byl generál a toho se Brežněv bál. Ale prosadil, že může dělat aspoň konzultanta.

Nová veze Jak 42D byla uvedena v roce 1989. Ten již neměl boční schody a na první pohled se od předchozí verze liší tím, že boční dveře jsou ve stejné výšce jako okna kabiny cestujících, zmizely pofidérní kontejnery a jejich manuální pohon. Tím se podstatně odlehčila prázdná váha letadla.

Jak 42D zakoupila Cubana, Arménie, Bosna, Írán, Kazachstán a další. V roce 2004 bylo registrováno 181 Jaků. V roce 2013 jich bylo už jen 44. Kolik jich létá v současnosti, nevím. Ale moc už jich nebude. Letadlo jako Jak 42 je typickým důkazem, že v zemi, kde je vše podřízeno politice ÚV KSSS a hlavně známostem, je možné vyrobit i vnutit monopolnímu dopravci špatné letadlo. Až varianta D byla použitelná a jen ta byla prodána do zahraničí.