Vyrábíme hybridní auta. Ve dnech velkých světových autosalonů se automobily dostávají do popředí v roli celebrit. Máme za sebou ten ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho plakát byl blankytně modrý, přičemž právě tato barva je symbolem vzdušně průzračné čistoty. No a auto tam bylo zobrazeno jako shluk čisťounkých bublinek. Takže vzduch, voda, čistota, nikoli plech (má sklony k rezavění), plasty (dlouhatánský poločas rozpadu) a smrdutá vazká ropa. K vzdušněvodnímu ideálu máme daleko, pořád je to hlavně o oceli, plastu a ropě. Nicméně ideál je vytyčen a je pro to mnoho důvodů, dva jsou však důležitější než jiné.

Ropa nás vazalsky váže k problematickým oblastem bez šance na zlepšení politické situace, protože přírodní bohatství je otec korupce a korupce je matka diktatury. No a pak je tu životní prostředí, které si přejeme chránit, jelikož jsme dost bohatí na to, abychom si to mohli dovolit.

Ideální by byly elektrické automobily a tato skutečnost je známá přes sto let. Rychlost jednoho sta kilometrů v hodině překonal Camille Jenatzy v roce 1899 za volantem elektrického automobilu Jamais Contente a výrobou elektromobilů se začátkem století zabýval i Thomas Alva Edison. Automobily by byly už dávno na elektrický pohon, kdyby bylo možné ve velkém vyrábět lehké, levné a netoxické akumulátory. Zatím jsme na půli cesty a tento milník se jmenuje hybridní automobil.

Tento automobil má v principu dva motory. Jeden klasický spalovací, druhý elektrický. Jsou propojené. Pokud pracuje spalovací, elektromotor funguje jako generátor a napájí akumulátor. Při brzdění je též možné energii aspoň částečně převést na elektrickou energii. V městském provozu pak přebírá roli hlavní pohonné jednotky elektromotor. Přirozeně že díky tomuto zařízení prudce klesá spotřeba klasického paliva, tedy benzinu. Ve Frankfurtu předváděly takové automobily tři firmy: Toyota, Lexus a Honda.

Toyota má s výrobou hybridních automobilů velké zkušenosti a její hybridní modelová řada Prius už získala renomé, byť renomé kontroverzní. Akumulátory jsou velké, těžké, nespolehlivé a také toxické. Toyota Prius má v kombinovaném provozu spotřebu do čtyř a půl litru na sto kilometrů. Méně pěkné je, že u nás stojí kolem osmi set tisíc korun. A nejméně pěkné je ekohospodářství. Výroba Toyoty Prius způsobí větší škody životnímu prostředí než výroba vojenského terénního hummeru. Podstatnou složkou akumulátorů byl nikl. Ten se těží v Kanadě, odtud se vozí ke zpracování do Evropy a pak do Číny. Finální výroba akumulátorů probíhá v Japonsku a ty se pak vozí do Ameriky, takže kruh kolem světa je uzavřen. Podle studie CNW Marketing jsou celkové náklady priusu 3,25 dolaru na míli po dobu jeho životnosti, kdežto u hummeru to vychází na 1,95 dolaru na míli. Ovšem hummer má životnost 300 tisíc mil proti 100 tisíc mil priusu.

To jsou ovšem potíže růstu, dá se říci. Akumulátory na bázi niklu jsou překonané, ve flóru jsou lithiumiontové a v dohledné budoucnosti lithium-polymerové akumulátory. Zvýšená kapacita vede k vizi tzv. plug-in hybridů, tedy elektromobilů dobíjených rovnou ze zásuvky. Zabývá se tím samozřejmě Toyota, ale také americký Chevrolet ve svém modelu Volt. Pokud jde o Frankfurt, k vidění tu byl luxusní hybridní lexus, který je cílen na techno-geeks nejvyšší příjmové kategorie. Velkou pozornost věnuje hybridním automobilům také Honda, která si hodně zakládá na pověsti průkopníka na poli technologií - ostatně pomáhá jí v tom i autonomní robot Asimo, symbol nadcházejícího věku supertechnologií.

Zájem o hybridní automobily a elektromobily tedy roste, nikoli závratně, nicméně stálým tempem. Zájem výrobců a uživatelů automobilů se tedy možná přenese z jedněch nestabilních oblastí... do jiných nestabilních oblastí světa. Klíčovou surovinou pro výrobu akumulátorů se stává lithium. Největší zásoby tohoto alkalického kovu jsou v Jižní Americe, především v Bolívii. V souvislosti se zájmem o těžbu lithia už vystrčil růžky bolivijský prezident Morales, tento Castro v bleděmodrém. Ohání se heslem, že "lithium je nadějí pro obyvatele naší země, ale i pro všechny ostatní národy". Pro někoho to naděje určitě je, ale skoro jistě ne pro tamní indiány, jimiž se Morales ohání. Přese všechno se těžba lithia v Bolívii připravuje a čeká se, že první dodávky začnou za tři roky. Prognózy Nissanu uvádějí hranici roku 2020, kdy by měl být každý desátý vyrobený automobil hybrid nebo elektromobil. Roční objem obchodů s autobateriemi činí sto milionů dolarů. Credit Suisse Group odhaduje, že v příštích dvou dekádách vyletí do objemu sto miliard. Zatímco ruku na kohoutku s ropou drží z velké části islamističtí fundamentalisté, pytel s lithiem možná bude držet ruka fundamentalisty marxistického.

To vše nebude muset tak vadit, pokud se dodávky nezadrhnou. Vize je totiž víc než lákavá. Vývoj akumulátorů je přímo spjat s alternativní energetikou. Ta bez možnosti akumulace je panák na jedné noze, ale jakmile budou ekonomicky a ekologicky únosné akumulátory k dispozici, obr najednou bude pevně rozkročen na obou nohou. Velmi slibné jsou lithium-polymerové akumulátory. Ty se zatím vyrábějí pro mobilní telefony, fotoaparáty a notebooky, ale perspektivně se uvažuje o vysokovýkonných blocích takových akumulátorů. Ty by mohly vypomáhat s energetickou bilancí domácnosti, ale také pohánět aspoň částečně hybridní automobil.

S hybridními automobily a akumulátory příštích generací se ráj nedostaví, ale právě tak je jisté, že ten příští nikoli ráj bude jiný než ten současný.

LN, 19.10.2011