S našimi veřejnými rozpočty je to jako na skluzavce. A jde to s námi šupem. V době obrovského ekonomického růstu vykazovaly státní účty červená čísla, ale všichni, omámeni pocitem stálé konjunktury, neřešili výdaje, důchodovou reformu, sociální systém apod. Prostě přípravu na horší časy. Proč se zabývat takovými malichernostmi, když nezaměstnanost klesala a zahraniční investice lámaly rekordy.

O to horší vystřízlivění nastalo s příchodem recese. Rozpočet na rok 2009, naivně sestavený exministrem financí Kalouskem, byl překročen více než pětkrát (konečný schodek 224 miliard Kč). Poslanci stáli před problémem. Jak zachránit rozpočet na rok 2010? Zvýšíme daně, jak jednoduché. A snížíme vybrané výdaje. Hlavně pozor, ať si nesáhneme na své platy. A tak na konci roku ještě odhlasovali, v rámci úsporného balíčku, mimo jiné snížení mateřské dovolené, díky níž byl schodek rozpočtu snížen o 1,5 miliardy. Teď hrozí průšvih v podobě vrácení až stonásobku této částky, tedy prohloubení schváleného schodku ve výši 163 miliard na neuvěřitelných 300 miliard korun.

Chybička až za 150 miliard se stala již v květnu 2006 při schvalování zákoníku práce, v němž byl omylem vypuštěn paragraf, který určoval základ pro výpočet sociálního pojištění za zaměstnance. I přes to, že firma Ježek Software na tuto chybu upozorňovala již v lednu roku 2007, když už příslušný paragraf platil, poslanci tuto neúplnost napravili až po půl roce. Po celou dobu neexistovala žádná zákonná úprava pro výpočet, a tedy ani pro odvod této daně.

Od ministra práce a sociálních věcí Šimerky jsme se dozvěděli, že se to v legislativním procesu stává. Takže příště může v legislativním procesu projít paragraf, kterým si zákonodárci ztrojnásobí platy nebo prodlouží volební období na doživotí? To se máme na co těšit. Také obdivuji optimismus pana ministra, který je přesvědčen, že stát nebude nic vracet. Toto tvrzení zakládá na tom, že z 260 421 plátců jen jeden si všiml nedokonalosti zákona. Takový optimismus bych chtěl mít. Současně ministr upozornil, že každý plátce se bude muset domáhat vrácení pojištění právní cestou. Jak vysoké budou náklady za 260 421 soudních sporů? To můžeme také přičíst k našemu veřejnému dluhu.

Čí je to vina, kdo za to bude nést odpovědnost? Jedna velká politická strana obviňuje druhou a nakonec je vinen volič, protože si zvolil takové zástupce, nebo lépe řečeno tupce. Takže voliči plať, stejně ti nic jiného nezbude.

Autor je ekonom, finanční manažer, strana Věci veřejné