Když budou auta na elektriku, budeme mít čistý vzduch. Tohle si myslí idiot a poslanci Evropského parlamentu, kteří tlačili na snížení obsahu CO2 ve vzduchu o 40 procent od roku 2030. Rok dva třicet, to nám může připadat jako sci-fi, ale to je optický klam. Ve skutečnosti je to za rohem, je to zítra. Touha konat dobro vede některé lidi ke zničujícím rozhodnutím a tím hůř, když jsou tito lidé na vysoce postavených místech s drtivým vlivem.

Před měsícem jsem se s kolegy vracel po německé A3 z kolínské Photokiny. Někde před námi, jak se ukázalo, drcla míchačka do kombíku a následkem toho jsme se vlekli půldruhé hodiny až k té míchačce. Vedle nás, rychlostí co noha nohu mine, se vlekla elektrická tesla. Říkali jsme si, jak asi jejímu majiteli musí být, když kouká, kolik mu v baterkách ještě zbývá šťávy. A to nemrzlo a svítilo sluníčko. Kdyby mrzlo a byla tma, nejspíš by k míchačce nedojel.

Je to spočítáno zcela jednoznačně. Třicet procent míň oxidu, to znamená třicetiprocentní podíl elektromobilů, tak to mají spočítané poslanci europarlamentu a zalykají se nadšením nad vlastní razancí, s jakou zachraňují lidstvo před vyhynutím. Jsou ale i jiné výpočty. Třicetiprocentní podíl elektromobilů si vyžádá větší výkon elektráren. Atomové elektrárny nemají zachránci světa rádi. Větrné elektrárny a solára pracují jen někdy, a tak potřebují hnědouhelné elektrárny. K zadku elektromobilu můžete bez obav čichat. Někde stovky kilometrů od vás bude vesele pracovat hnědouhelná elektrárna.

Jiná čísla poukazují na to, že pět procent současných automobilů produkuje polovinu všech automobilových zplodin. Když jsem před více než dvaadvaceti lety spustil svého Neviditelného psa, první externí článek přišel z Austrálie a jmenoval se Staré bomby smrdí. Australáci mají pro starou šunku ve smyslu rozhrkané ojetiny výraz bomba. Australský dopisovatel poukázal na už tehdy starou pravdu. Ta platí nadále a neděje se nic.

To proto, že všichni poslanci, ti z parlamentu evropského jako z parlamentů národních, jsou banda zbabělců, která se bojí sáhnout lidem na tyhle bomby, čili staré šunky. Bylo by vzbouření na vsi, kdyby se měly emise začít brát vážně. Kdepak jsou ty časy stranovlády či vládostrany, kdy policajti na odpočívadlech odchytávali kouřící auta. Tohle téma je dnes tabu. Každou chvíli jsou nějaké volby a kdo jednou zvolen, chce býti znovu zvolen. Čert vem čistý vzduch.

Proto sáhne po technicky nepodložené utopii spíš než po praktickém řešení, které by se dalo realizovat hned.

Jestli myslíte, že titulek mého sloupku je přestřelený, jste na omylu. Tahle rána automobilovému průmyslu může způsobit nevídanou ekonomickou krizi. U nás pracuje v automobilovém průmyslu sto šedesát tisíc lidí, v Německu pětkrát tolik. Měli by se víc zajímat o to, kdo v Evropském parlamentu rozhoduje o jejich budoucnosti. A příští rok na jaře jít k eurovolbám.

LN, 22.10.2018