Miluji třídní srazy. Po X letech byste spolužáky na ulici nepoznali. Když ale promluví, jsou to ti samí lidé jako tenkrát. Kdo byl primitiv, primitivem zůstal. Kdo býval slušný a spolehlivý, je takový i po dvaceti letech. Kdo býval vyčuraný podvodníček, je jím pořád. Anebo je z podvodníčka podvodník. Ostatně tak to v životě chodí i jinde než jen na třídních srazech.

Kupodivu na finančních trzích se mnozí tváří, jako by na nich tahle stará pravda neplatila.

Příkladem je Řecko. Řecko je ekonomika, která v moderní historii vždycky dluhy měla, má a mít bude. Může si snad někdo myslet, že půjčit Řecku někdy bylo, dnes je, anebo někdy bude opravdu bezpečné? Sotva. I po redukčním balíčku má Řecko stále astronomické dluhy. A plánuje nasekat dluhy další. Ano, Řekové si chtějí už zase půjčovat.

Je to absurdní. Půjčovat Řecku je asi takové, jako když se vám zželí feťáka a dáte mu peníze na další dávku. A investovat do řeckých dluhopisů je zase totéž jako feťákovi půjčovat a čekat, že na úrocích vydělám. Přesto chtějí Řekové letos vydat novou emisi svých státních dluhopisů a tvářit se, jako že země vlastně nikdy nezbankrotovala. (Řecko bylo v posledních třech stech letech nejčastěji bankrotující zemí.) Mnozí říkají, že když vydali dluhopisy kupříkladu Portugalci, proč by je nemohli vydat Řekové? Jenomže kapitolu bankrotu země nelze tak snadno uzavřít. Nedávný řecký bankrot ještě bude mít důsledky.

Řekové sice udělali hodně reforem a změn, ale je to stále málo. Neudělali totiž tu hlavní změnu – změnu ve svých hlavách. Víte, proč dělali všechny ty reformy? Dělali je proto, aby dostali další pomoc. Ne proto, aby snížili své zadlužení. Aby ulehčili příštím generacím. Nebo aby zefektivnili chod státního aparátu. Takže jejich veřejný dluh tedy neklesne.

A přesto očekávám, že poptávka po řeckých dluhopisech bude v plánované aukci obrovská. Aby také ne. Řecké dluhopisy budou nakupovat především penzijní a podílové fondy. A jejich manažeři neinvestují své vlastní peníze. Investují peníze klientů. A z cizího krev neteče. Tudíž jsou ochotni podstoupit vysoké riziko. Vzorem jim budou ti manažeři fondů, kteří nakupovali řecké dluhopisy v době, když bylo Řecko na kolenou, ale současně měli to štěstí, že se jim zrovna vyhnul odpis části řeckého dluhu. Tahle omezená skupinka manažerů fondů měla rekordní zisky. (Co na tom, že ti ostatní měli rekordní ztráty?) Lačnost manažery fondů zaslepuje. Spoléhají na to, že když bude nejhůř, řecké dluhopisy vykoupí sama Evropská centrální banka. "Přece" si nenechá rozpadnout eurozónu…

Jenomže má to maličký háček. Výkup dluhopisů Evropskou centrální bankou se nelíbí Německému ústavnímu soudu. Ten dokonce věc předal až k Evropskému soudu. Co když Evropský soud řekne, že je výkup pochybných řeckých dluhopisů Evropskou centrální bankou nelegální? Co když řekne, že Evropská centrální banka nemá právo krýt peníze, které vydává, takovým nesolidním odpadem? Co když soud řekne, že krýt vydané peníze něčím nedůvěryhodným je totéž, jako nekrýt je vůbec? A nekrýt vydané peníze vůbec je totéž jako tisknout je coby bezcenné papírky, což Evropské centrální banka NESMÍ? (Měl by pravdu.)

A jsou snad chystané řecké dluhopisy důvěryhodné, když už dnes se pracuje na novém balíčku pomoci pro Řecko? Počítá se s tím, že stávající řecký dluh bude prodloužen ze třiceti na padesát let. Neboli jen tak mýrnix týrnix se dnešním věřitelům oznámí, že své peníze nedostanou, že je dostanou o dvacet let později. Kde vůbec někdo bere jistotu, že se totéž nebude opakovat právě s plánovanou emisí? A to není všechno. Řecko má navíc dostat další pomoc někde v rozmezí 15 až 20 miliard eur. A to přitom už teď stálo cizí daňové poplatníky řádově stovky milionů eur. Opravdu někdo naivní věří, že tím to už skončí?

Kdepak, ekonomika s rekordně vysokou nezaměstnaností se jen tak na nohy nepostaví. Rizikovou bude ještě dlouho. Představa, že ji Evropská centrální banka se svým tiskem nekrytých peněz zachrání, je naivní. S Řeckem je to jako s třídním srazem. Na první pohled se Řecko změnilo. Uvnitř zůstává stejné. Do Řecka se investuje jen proto, že ti, kdo investují, nedávají vlastní peníze. To nemůže skončit dobře.

Potíž je, že i my jsme součástí Evropy. A poslední krize, která k nám zavítala z Evropy, je u nás ještě pořád vidět v historicky nejvyšší nezaměstnanosti. Proto by nás Řecko a jeho plány měly setsakra zajímat…