Disproporce mezi bohatým severem a chudým jihem EU narůstají

Evropa se stále nemůže zbavit špatných zpráv ohledně hospodářského vývoje, zejména na jihu eurozóny. Například páteční zpráva ze Španělska, že nezaměstnanost zas dosáhla nového rekordu šesti milionů občanů bez práce, což je už více než 27 procent obyvatelstva.

A to se už nehovoří o obrovském zadlužení nejen státu, ale i regionů a třeba v případě Katalánska by mohlo paralyzující dědictví podílu dluhů ovlivnit připravované referendum o samostatnosti provincie. Podle statistik unie jen jedna ze čtyř jižních zemí, kterým unie pomohla z bankrotu - tedy Řecko, Španělsko, Portugalsko a Irsko – jen Řecko obrovský dluh snížilo, tedy ze 170 na 157 procent objemu hospodářství, zatímco zbylým třem zadlužení dál roste. A ani dál bohatnoucí Německo nemůže pomoci, Francie dosahuje podobně rekordní nezaměstnanosti, nejvyšší za poslední jedno a půl desetiletí, a Británie se zas vymaňuje z hospodářského poklesu a zadluženosti příliš pomalu.

To vedlo v uplynulém týdnu ratingovou agenturu Fitch k následování únorového snížení ratingu Británie agenturou Moody´s a šéfekonoma Mezinárodního měnového fondu Blancharda ke snížení výhledu růstu ostrovního království. Přitom ministerstvo financí nejnověji oznámilo, že státní dluh poklesl oproti loňským téměř 121 miliardám liber o tři sta milionů, což sice není mnoho, ale lépe to, než nic. Příjemnějším statistickým číslem je včerejší oznámení růstu britského hrubého domácího produktu o tři desetiny procenta za první čtvrtletí, což je více, než mnozí očekávali. Vláda se tak může chlubit, že země je na správné cestě právě díky oněm pokračujícím škrtům, které mají letos zasáhnout i ministerstva.

Pozoruhodné je, že se stále a znovu ozývá, že by se mělo zmírnit nynější Bruselem předepsané pokračování ve škrtech státních výdajů, aby se unie dostala ze zhoubného zadlužení. Ještě pozoruhodnější je, že nejnověji s tím přišel sám předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Ten totiž prohlásil, že unie už možná dosáhla politické hranice, za kterou už by neměla pokračovat v politice utahování opasků kvůli rostoucím protestům v zemích jejího chudého jihu. On je prý stále pro rozsáhlé reformy a drastické škrty rozpočtových deficitů, ale taková politika by měla být nejen dobře naplánována, ale i podpořena alespoň minimálním politickým a sociálním souhlasem obyvatelstva. Ano, pane Barroso, v demokraciích by tomu tak mělo být, ale řekněte, která si po žití na dluh radostně odhlasuje byť minimálně nutné snížení životní úrovně.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus