Fotografii s tímto popiskem jsem našel v severočeském regionálním tisku. Nejdříve jsem si myslel, že si jeho (její) autor dělá legraci, pak jsem usoudil, že trpí neznalostí, nakonec, když jsem ve 162slovném textu nenašel název jihočeské jaderné elektrárny, jsem chtěl nad celou věcí mávnout rukou.

Novinářská nadsázka, získávání čtenářů a zvyšování čtenosti – tak se mluví o podobných informacích a titulcích, které mají s realitou pramálo společného, říkal jsem si. Až mé oko spočinulo na údaji o rozloze druhé největší solární elektrárny, která byla uvedena do provozu v Habřině u Úštěka na Litoměřicku, a byl jsem doma.

Temelín zaujímá, pravda, dvaadevadesátkrát větší území než 1,4hektarový objekt na severu Čech, ale každý, kdo tam pracuje, vám potvrdí, že oba tamní bloky se mohly postavit podstatně kompaktněji. Navíc se počítalo se čtyřmi, takže v ideálním případě by úspora byla poněkud menší.

Habřinských 2897 slunečních panelů na dřevěných stojanech, pod nimiž se mohou pást ovce a chovat slepice, stálo 59 miliónů korun, z čehož třetinu pokryly dotace státu a evropských fondů. Na obsluhu stačí dva lidé a majitel Miloš Doležal tvrdí, že dokáže vyrobit elektřinu, která stačí devadesáti průměrným čtyřčlenným rodinám.

Na území, které zaujímají temelínské bloky, by se tak vešlo téměř 267 tisíc panelů. Elektřina z nich by stačila téměř 8300 rodinám. Výstavba solárního velkozdroje by přišla na téměř 5,5 miliardy korun, sedmnáctkrát levněji než vybudování dvou temelínských bloků. Stát a Brusel by přispěly odhadem 1,8 miliardou korun a na každou vyrobenou a povinně vykoupenou kilowatthodinu bychom se my, spotřebitelé, skládali navíc nejméně desetikorunou, což by vyneslo rok co rok téměř 280 miliónů korun.

Jenže temelínský areál je plný. Tamní bloky vyrobí za rok elektřinu, která vystačí nikoli pro necelých 10 tisíc, nýbrž pro nejméně 2,5 milionu rodin, tedy pro všechny obyvatele republiky. K dispozici ji mají v libovolnou denní či noční hodinu ve stabilní kvalitě. Stavba se obešla bez dotací, nedotuje se ani dodávaný proud, který na účtech figuruje jako silová elektřina a stojí něco málo přes korunu za kilowatthodinu. Stát ani spotřebitelé nepřispívají ani na budoucí likvidaci použitého paliva a dosloužilého výrobního zařízení – to vše už je započteno v oné koruně za vyrobenou kilowatthodinu.

Habřin a Temelín však mají společné ještě něco: Nevypouštějí do ovzduší skleníkové plyny – což je v době hrozící změny klimatu vlastnost k nezaplacení.

Autor je členem výboru České nukleární společnosti