Arabové se zbláznili. Kdyby umožnili organizaci OPEC snížit těžbu ropy, dostali by snadno ceny suroviny zpátky na sto dolarů a udrželi si své pohádkové zisky – asi tak zněl hlas lidu v jedné diskusi, k níž jsem se nedávno připletl.

Shoda byla skoro úplná, jediný nelad byl v tom, proč se šejkové chovají „tak bláznivě“. Část diskutérů považovala saudskoarabské a další vládce za americké spojence a nynější vývoj na burzách za jejich společnou akci proti Rusku. Další přišli s teorií, podle které je rozhodnutí těžit dál podle starých kvót dalším teroristickým útokem islamistů na Evropu a snahou postavit těžbu v Británii a v Norsku mimo hru. Obveselen tímto příběhem jsem si prošel český internetový prostor a našel spoustu neuvěřitelných konspiračních teorií o tom, co se děje. Zvláštní je, jak podivuhodné konstrukce založené na emocích jsou někteří lidé ochotni vytvářet místo toho, aby používali mozek k myšlení. A neuvěřitelné je, jak se k věci vyjadřují nešťastníci s naprosto nulovými znalostmi, ale o to silnějším názorem.

Tedy jenom krátce. OPEC nesnížil těžbu především proto, že by to nemělo na cenu ropy žádný velký vliv. Dočasně by se jistě podařilo cenu za barel poslat o něco výše (nemá smysl spekulovat, zda na osmdesát nebo sto dolarů, je to totiž vedlejší), ale ve středně a dlouhodobém výhledu by to naopak vedlo k ještě většímu poklesu. Proč? Protože existuje něco, co lze nazvat ekonomickými zákony a s nimi souvisí problém alokace kapitálu.

Do ropného průmyslu bude proudit o tolik více investic, o co vyšší bude cena ropy. Když bude cena sto dolarů za barel, budou zkoumána a otevírána ložiska pracující s rentabilitou někde u šedesáti nebo i sedmdesáti dolarů. Pokud bude tendence k růstu, začnou být zajímavé i další ještě dražší možnosti. Naopak s poklesem ceny se investiční aktivita sníží, neboť vzroste riziko ztráty. Hladiny šedesáti dolarů za barel z konce loňského roku i současných necelých padesáti dolarů jsou v delším výhledu pro OPEC a zvláště jeho arabské členy důležité proto, že sníží potenciál příchodu nových těžařů a vytvářejí tlak na přežití dalších.

Není divu, že američtí producenti několikrát potvrdili, že jejich břidlicová ložiska budou zisková i při cenách pod čtyřicet dolarů za barel – dávají tím investorů najevo, že hrozí sice omezení ziskové marže, ale nikoliv zmaření jejich investice. Ve skutečnosti Američané nyní těží u nových vrtů s rentabilitou i hluboko pod třiceti dolary a tato hladina dále klesá s tím, jak roste technologická dovednost.

Celé toto je ekonomicky naprosto jednoduchá rovnice, která opravdu nepotřebuje žádné složité myšlenkové konstrukce a která by měla být jasná studentům prvního ročníku bakalářského studia ekonomie.

Nicméně ještě jednou. Když nyní OPEC sníží kvóty, cena se pohne nahoru, ale přebytek suroviny na trhu je značný – arabská a další ropa bude nahrazena. Snížení těžby sice bude teoreticky vyváženo vyšší cenou, leč pouze dočasně. Intenzita nových průzkumných prací však vzroste a v patách dorazí na trhy další a další ropa. Ceny znovu poklesnou a co bude dělat OPEC? Dále sníží těžbu? A pak zase? V roce 2011 byly Spojené státy s podílem 13 procent druhým nejdůležitějším odběratelem Saudské Arábie. O rok později se podíl snížil na 1,4 procenta a klesá. Popravdě totiž hlavní informace, kterou nám dává posledních deset let (viděných jako celek), zní tak, že suroviny je dost a kapacit také. Proto OPEC nemůže omezit těžbu. Byl by to jenom mrštěný bumerang.

Rozhodnutí arabských šejků udávajících tón OPEC totiž není bojem o současné těžební kapacity a současný podíl na trhu (i když v jistém smysl i to platí), už vůbec to není tažení proti Rusku v žoldu západních imperialistů, je to především jejich boj o kapacity budoucí. Pokud se v příštích desetiletích má ropa udržet dostatečně vysoko nad oněmi čtyřiceti dolary za barel, o kterých mluví jako o přijatelně rentabilní ceně Američané u svých břidlic, pak nynější cena dokonce nesmí příliš vzrůst. Další období drahé ropy by vedlo k přílivu agresivních investic do těžby. A to by také znamenalo, že se významně zvýší nebezpečí skutečného zhroucení cen.

Nepodsouvejme šejkům nějaké jiné zájmy než jejich vlastní. A nejde o žádnou politiku, jenom o trh a jeho fungování. Arabské země došly k racionálnímu závěru, že pro ně je lepší zastavit boom kapacit a když to „odnesou“ někteří konkurenti, tím lépe. Konec konců ani Rijád z této zkoušky nevyjde lehce. Schodek rozpočtu Saudské Arábie pro rok 2015 je naplánován na 39 miliard dolarů. To je vysoká suma i pro tak bohatou zemi, ostatně jde skoro o bilion korun. Šejkové ale hodlají tuto zkoušku podstoupit a ostatní producenti se s tím musejí smířit. Kdo diverzifikoval svoji ekonomiku, nebo alespoň vytvořil dostatečně mocný finanční polštář, ten do této zkoušky vstupuje s velkou výhodou. Saudské Arábii je v podstatě naprosto jedno, že bolševicky rozhazovačná Venezuela směřuje ke státnímu bankrotu a Rusko sklouzává do nezáviděníhodné spirály problémů. Ostatně – když vyletěla ropa na 140 dolarů a více, byli to právě ropní šejkové, kdo mírnili nadšení ostatních zemí OPEC s tím, že to přinese více problémů než užitku.

Za nynějším pádem cen ropy a za politikou vnucenou OPEC vlivnými představiteli bohatých arabských ropných států není nic, co by i jenom vzdáleně připomínalo konspiraci – je to jenom ekonomika.