Čtenářům Neviditelného psa asi není nutné zvláště připomínat, že v současné době finišují práce Nezávislé energetické komise (NEK) jmenované vládou ČR a vedené předsedou Akademie věd profesorem Václavem Pačesem, která by měla pro vládu zpracovat doporučení těch nejrenomovanějších odborníků ohledně budoucího směřování české energetiky. Někteří členové komise popř. spolupracující odborníci stručně prezentovali vybrané fragmenty ze své dosavadní činnosti na odborné konferenci "Křižovatky české energetiky", která byla uspořádána ve spolupráci s Asociací energetických manažerů a PAN Solution dne 5. května ve Velkém sále Městské knihovny v Praze, a to za hojné účasti zástupců energetického sektoru.

Protože komise doposud nevydala oficiální závěrečnou zprávu, nemám nyní v úmyslu ve svém příspěvku poněkud předčasně diskutovat technické, ekonomické a případně i environmentálně-politické aspekty budoucího českého energetického mixu. Ostatně tato diskuze nás zcela nepochybně ještě čeká a bude to, jak si dovolím předpokládat, diskuze velmi široká a bouřlivá, která bude probíhat ve všech médiích včetně těch internetových.

Už nyní je však určitě jistá jedna naprosto neoddiskutovatelná skutečnost. Ať už bude koncepce české energetiky jakákoliv, někdo ji bude muset prakticky uvést v život - pracovníci v sektoru energetiky.

Na konferenci mne velice zaujal, řekněme i trochu překvapil, jeden z příspěvků, který prezentoval nepříliš obvyklý pohled na energetiku, tj. nikoliv z hlediska energetických zdrojů, nýbrž z pohledu "personálních a kvalifikačních zdrojů". Jedná se o pracovní materiál Národního vzdělávacího fondu (NVF) nazvaný Budoucí poptávka po kvalifikovaných pracovnících v energetice, který se zabývá problematikou trhu práce v energetickém sektoru, aktuálními a budoucími kvalifikačními požadavky energetických firem a schopností vzdělávacího systému vyhovět budoucí znalostní poptávce z hlediska počtu absolventů škol a jejich kvality. Tento materiál souhrnně a názorně prezentoval celou řadu velmi zajímavých údajů.

Jedním z těchto zajímavých údajů je tabulka vývoje počtu pracovníků v jednotlivých profesních segmentech energetiky v průběhu let 2000-2007.

Zdroj: NVF: "Budoucí poptávka po kvalifikovaných pracovnících v energetice", prezentováno na konferenci NEK v MK Praha 5.5.2008

Na první pohled nevypadají prezentovaná čísla nijak zvlášť hrozivě. V sektoru energetiky došlo k poklesu celkového počtu pracovníků, což v dnešních ekonomických podmínkách asi bylo nutné očekávat. Pokles zaměstnanosti především zasáhl segment administrativy, méně kvalifikovaných dělnických a nekvalifikovaných profesí. Negativně lze hodnotit pokles počtu špičkových technických zaměstnanců s nejvyšší odbornou kvalifikací, kteří jsou v prezentované tabulce zařazeni jako "vědci a odborníci". Pokles v méně kvalifikačně náročných segmentech byl částečně kompenzován vzrůstem zaměstnanosti v segmentu kvalifikovaných techniků, což by se dalo vykládat jako důsledek zvýšení technologické úrovně oboru rezultující v logickou potřebu zaměstnávat vyšší počet kvalifikovaných zaměstnanců. Poněkud na rozpacích jsem z nárůstů počtu manažerů, který lze lapidárně a poněkud zjednodušeně shrnout do sloganu "za každého propuštěného špičkového technika jednoho nového manažera". Zřejmě to lze vykládat jako projev silnějšího směřování energetiky od řekněme technického způsobu řízení k ekonomicko-manažerskému řízení. Nechci střílet od pasu nějaká zásadní hodnotící stanoviska nebo problematiku příliš zlehčovat, nicméně pouze doufám, že se zvýšení počtu manažerských kádrů kladně projevuje v chodu celého sektoru, protože více manažerů může nyní technikům lépe a důrazněji objasnit, jak udělat více práce s menším počtem lidí v předepsaném čase, kvalitě, v rámci stanoveného (většinou dlouhodobě redukovaného) rozpočtu a samozřejmě při splnění těch nejvyšších požadavků na bezpečnost a spolehlivost. Nehledě na to, že více manažerů může nezbedné techniky více (lépe) kontrolovat. Nazvěme tedy tento fenomén v souladu se stávajícím ekonomickým trendem pozitivním procesem intenzifikace výkonu práce.

Pod povrchem se však skrývají ještě závažnější fakta. Pokud podrobněji rozebereme věkovou strukturu zaměstnanců, kteří po roce 2000 opustili energetický sektor, zjistíme dosti alarmující skutečnosti (viz tabulka níže).

Zdroj: NVF: "Budoucí poptávka po kvalifikovaných pracovnících v energetice", prezentováno na konferenci NEK v MK Praha 5.5.2008

Výše uvedenou tabulku bych si dovolil osobně parafrázovat slovníkem svých dětí, totiž že v energetice část mladé a střední generace "vzala krovky". Pouze na odlehčení ještě mohu konstatovat, že já osobně bych pro nejstarší věkovou kategorii použil symbol ">60", protože v souvislosti s věkem může být matematické znaménko "+"vykládáno poněkud dvojsmyslně.

Přelaďme však znovu na seriózní vlnu a ocitujme poněkud kultivovanější komentář autorů materiálu k prezentovaným datům:

"Pokračování tohoto demografického vývoje a nezměněný vývoj v přílivu nových absolventů povede k tomu, že se podíl pracovníků nad 55 let na celkové zaměstnanosti v energetice bude dále výrazně zvyšovat."

Pokud čtenáři dočetli až do těchto míst, tak je jim asi jasný popud, který mě vedl k formulování názvu mého příspěvku. Pro jistotu podotýkám, že název nebyl myšlen nijak pejorativně vůči starší generaci, dle mého názoru je to pouze mírná nadsázka velmi blízká reálné skutečnosti.

V dnešní době, kdy se v manažerských kruzích bez jakéhokoliv uzardění stále běžně vychází z teze, že jeden mladý hoch s diplomem z vysoké školy ekonomického směru popř. ještě vylepšený s MBA bez problémů strčí do kapsy několik techniků po padesátce, je až fascinující nárůst zaměstnanosti u pracovníků nad 60 let v sektoru energetiky. Osobně to vnímám jako projev tísnivé personální situace, v které se nacházejí manažeři některých energetických firem, když pomalu ale jistě začínají přibývat zakázky, které nemá kdo reálně odpracovat. Nicméně mohu se mýlit, může to znamenat dobrovolnou změnu pohledu na možný potenciál a znalosti starších zaměstnanců.

Osobně jsem velmi rád, že tzv. "Pačesova komise" přistupuje k problematice energetiky takto komplexně. Je naprosto zřejmé, že "personální zdroje" jsou stejně důležité, ne-li ještě důležitější, než reálné energetické zdroje, v kterých budeme v následujících desetiletích vyrábět v ČR elektrickou energii.

Doufejme tedy, že po zveřejnění výsledků dlouhodobé a systematické práce zmiňované komise najdou naše politické elity odvahu definovat a především důsledně řešit zásadní otázky energetické politiky státu a že tak ztratí své opodstatnění níže uvedené konstatování autorů studie, s kterým se naprosto ztotožňuji:

Pokud bude pokračovat setrvalý trend v (nejasné) koncepci energetiky a (nedostatečné) podpory vzdělávání v energetice a energetickém strojírenství, může Česká republika během deseti let ztratit nejen soběstačnost v dodávkách energie, ale také pozici silného vývojáře a dodavatele investičních celků, pozici kterou budovala desítky let. Při naplnění nejhorší varianty vývoje bychom se stali pouze montážním závodem zahraničním know-how vytvářených komponentů elektráren a byli odkázáni na import technologií - a to v době, kdy celosvětová poptávka po nových elektrárnách rychle poroste.