Jednoho nedělního rána v červnu 1888 vytlačila paní Bertha Benzová se svými syny tajně manželův vynález, první vozidlo vybavené spalovacím motorem, a vydala se na projížďku. Po několika kilometrech v mírném stoupání došel prvnímu automobilu dech a chlapci za posměchu sedláků na okolních polích museli vyskočit ven a tlačit. Nicméně první vyjížďka se vydařila, rodina Benzových bez hlavy rodiny ujela 100 km a díky tomu je dnes Německo světovou jedničkou na trhu luxusních automobilů. Jen skutečnost, že výrobek je německý, vede k tomu, že je v průměru o 20 % dražší než produkce jiné provenience, přesto je Německo stále exportní jedničkou ve světovém měřítku.

Německá vláda pod předsednictvím Angely Merkelové před několika týdny rozhodla o uzavření všech jaderných elektráren v zemi a napříště chce energie získávat úsporami a také dalším zvyšováním produkce z obnovitelných zdrojů. Nedávno stejný názor vyjádřili Italové v referendu, zatímco v Česku se tomuto rozhodnutí německé vlády dočkalo ještě většího posměchu, než zažila při onom pověstném stoupání paní Benzová. V pokřiku o politickém rozhodnutí nepadlo ani slovo o podstatných okolnostech kolem výstavby a provozu nukleárních elektráren. Především jejich naprostá nerentabilita. Žádný producent této energie se neobejde bez různých vládních podpor, v případě Německa do nich stát „nalil“ přes sto miliard eur, tedy částku potřebnou na záchranu řecké ekonomiky. Takový nenasytný bumbrlíček jaderné provozy jsou.

Zatímco u nás se slavnostně křtí velkorypadla, v sousedním Německu existuje přes 500 tisíc pracovních míst jak v oborech vyrábějících technologie pro obnovitelné zdroje energie, tak v produkci energie samotné. Význam odvětví se v budoucnu stane srovnatelným nebo dokonce významnějším, než je již zmíněný automobilový průmysl se všemi slavnými značkami, které není ani nutno vyjmenovávat. Lze se důvodně domnívat, že spolková vláda kancléřky Merkelové učinila podobně důležité rozhodnutí jako kdysi paní Benzová, když manželovu tříkolku poháněnou spalovacím motorem vytlačila z dílny jeho továrny.

Těžko si lze představit, že by v zemi, která ročně registruje přes 21 tisíc patentových přihlášek ve srovnání s přibližně 70 podanými v Česku, bylo možné přijmout tak závažné rozhodnutí bez ohledu na odborná stanoviska. To spíš u nás je na místě pochybnost o kompetentnosti. Plánovaná dostavba Temelína a modernizace Dukovan mají stát kolem 500 mld. Kč. Za předpokladu, že se cena nezvýší, o čemž lze s úspěchem pochybovat, i tak bude ČEZ každoročně potřebovat nějakých 35 -40 mld. Kč na splácení nebo musí dramaticky zvýšit cenu energie. V našich domácích poměrech, kde kilometr dálnic stavíme třikrát dráž než jinde, může ČEZ dopadnout jako Sazka. Bez Sazky se jistě obejdeme, bez ČEZu nikoliv.