Nyní už není pochyb, komu volat, když potřebujete řešit s polostátní firmou cokoli důležitého

Bývali vnímáni téměř jako jednovaječná dvojčata. Martin Roman a Daniel Beneš udělali z energetického gigantu ČEZ nejmocnější firmu v zemi a dovedli ji k ziskům, o nichž se dřívějším manažerům ani nesnilo. Martin Roman reprezentoval firmu navenek, staral se o vztahy s vlastníky, tedy především s vládou a celou politickou reprezentací, a určoval strategické cíle. Jeho blízký přítel z mládí Dan Beneš řídil firmu uvnitř a kormidloval ji směrem určeným Romanem.

Takhle jim to skvěle fungovalo až do doby, kdy začala válka s Pavlem Tykačem a jeho skupinou Czech Coal o hnědé uhlí z Mostu.

Přesněji řečeno z vršanského lomu vedle elektrárny Počerady. Tykač chtěl mnohem větší díl ze zhodnocení hnědého uhlí v elektrárnách ČEZ, než bylo dlouhodobě zvykem. A Roman hned pochopil, že by to mohl být začátek konce jím budovaného impéria. Došlo ke srážce dvou mocných a nesmírně inteligentních hráčů, v níž nakonec slavil Tykač. Po sérii skandalizujících informací, které proběhly všemi českými médii, Martin Roman nakonec ustoupil a přesunul se z výkonného managementu do čela dozorčí rady.

To, že se do hlavního křesla v ČEZ posadil Daniel Beneš, bylo vnímáno jako taktický manévr. Vedení energetické firmy po změně sice vypadá jinak, ale otěže třímají tytéž ruce. Je korektní připomenout, že právě tohle Martin Roman vždy popíral, nicméně moc mu nevěřili ani lidé, kteří ho dlouho a dobře znají.

Jenže všichni patrně podcenili jednu Romanovu vlastnost, která z něj dělá dobrého manažera. Za celou kariéru se nikdy nikde neobklopoval loutkami, které by vodil a které by oddaně plnily jeho přání ještě před tím, než je vysloví. Stačí se jen rozhlédnout po jeho spolupracovnících z dřívějších působišť Janky Radotín či plzeňské Škody. A Dan Beneš rozhodně není méně svéprávný a tvrdohlavý než třeba Tomáš Krsek.

Proto ačkoli to nikdo nečekal, Beneš začal velmi brzo dělat samostatnou politiku, zejména ve vztahu k Tykačovi. Měl to snazší, protože necítil totéž, co jeho letitý souputník, tedy znechucení a vztek z pokusu o kriminalizaci vlastní osoby. Martin Roman se nikdy netajil tím, že za zveřejňovanými informacemi o jeho údajném spojení se Škodou Plzeň i v době, kdy velel ČEZ, stojí právě nájezdník z CS Fondů Pavel Tykač.

Beneš naopak jednal bez emocí a s vědomím, že dohodu s Tykačem potřebuje, pokud nechce hrát vabank a riskovat značné ztráty pro firmu jen za to, že se podaří zabít jednoho zlobivého hnědouhelného krtka.

Názory někdejších spojenců z ČEZ se začaly rozcházet. Nakonec se rozešly tak, že před dokončením smluv si nechalo představenstvo řízené Benešem udělat právní analýzu, podle níž smlouvu s Czech Coalem nemusí schvalovat dozorčí rada vedená Romanem. A v době podpisu smlouvy Martin Roman s rodinou odjel na dlouhou dovolenou kamsi na Maledivy. Tušená emancipace Daniela Beneše se tak hmatatelně potvrdila. Nedá se tvrdit, že by si ti dva pánové odteď přestali rozumět a vymazali si navzájem čísla mobilních telefonů. Nicméně je zcela jasné, komu je třeba volat, pokud potřebujete řešit s polostátní firmou cokoli důležitého.

Je otázkou, jak dlouho bude Martina Romana bavit jeho role v dozorčí radě. Aktivit má spoustu a peněz dost na to, aby si začal hledat nějaké dveře ven.

V kauze ČEZ versus Czech Coal však nejde o ega, ale o peníze. A z dominantní části o peníze českých daňových poplatníků. Ústupek Pavlu Tykačovi je možná tím nejmenším zlem, přesto přichází v době, kdy, jak sám Beneš v rozhovoru v tomto vydání týdeníku Euro připouští, čekají energetiku hubenější léta. A v téhle době je jakýkoli ústupek nejméně příjemný.

Týdeník EURO 15/2013, 8.4.2013