Zaujaly mě dva aspekty. Jednak kde bere ČSSD jistotu, kdo krizi zavinil? Druhý aspekt, jestliže ČSSD předpokládá, že existuje skupina lidí, která krizi nezavinila, implicitně tak předpokládá, že existuje skupina lidí, která krizi zavinila, a ta skupina by asi měla být potrestána tím, že by měla nést náklady utrácení státu v režii politické reprezentace ČSSD. Vždy jsem si myslel, že strany, které rozdmýchávají skupinovou nenávist, jsou strany s kumunistickým či fašistickým zaměřením, ale po přečtení hesla ČSSD mi přijde, že i strana, která ve svém názvu nese slovo „demokracie“, se k šiření skupinové nenávisti postupně začíná hlásit také.

Z textů na internetových stránkách ČSSD je možné se dočíst, že krize přišla ze zahraničí, my jako malá země ji musíme odtrpět a pomocí vládních stimulů snížit negativní dopady.

Ale co když krize nepřišla ze zahraničí? Co když lze hledat příčiny krize v morálním selhávání celé euroatlantické civilizace, jejíž jsme i my součástí? Poslední velká krize byla ve třicátých letech. Způsobila ohromné škody světového významu, nechala vyrůst fašismus, socialismus a nastavila v Západní Evropě novou sociálně liberální formaci, kde se krizím čelí anticyklickými politikami státních či ústředních instutucí a kde stát vystupuje v případě krize jako zachránce - investor, věřitel a znárodňovatel, který problém jednoho sektoru či jen jedné firmy solidárně přesouvá na bedra celé společnosti. Sociálně liberální formace se zdá na první pohled jako to nejlepší, co z Velké hospodářské krize vzešlo. Ale co když tato formace způsobuje erozi základních morálních principů, ze kterých moderní evropská společnost vzešla – svoboda jednotlivce ve smyslu vlastní odpovědnosti za své činy.

Co když fakt, že stát převzal v posledních sedmdesáti letech funkci poměrně úspěšného stabilizátoru hospodářství, vytvořil ve společnosti „umělý optimismus“ – představu, že už umíme čelit krizím a že už bude jen lépe, že bezpracné zisky v budoucnosti budou větší a větší a mohou klidně platit i současnou spotřebu.

Postupné nadměrné zadlužování se stalo běžnou normou, a to jak v USA, tak v Evropě. Nadměrně se zadlužovalo jak obyvatelstvo, tak firmy, ale také státy. V České republice byla situace mírně odlišná. My jsme do západoevropské sociálně liberální formace vstoupili až později a nějakou dobu nám trvalo přijmout myšlenku, že v budoucnosti budou tak velké bezpracné zisky, že není problem se zadlužovat již nyní. Češi jsou díky svým historickým zkušenostem trošku skeptičtější v příjmání příliš optimistických tezí, díky čemuž se mimo jiné finanční krize České republiky téměř nedotkla (tím míním krachy bank, jejich nákladné zachraňování, atd.).

V České republice se hlavním propagátorem myšlenky o nekonečných budoucích ziscích, které zaplatí současnou nadspotřebu, stala právě ČSSD. Právě za její vlády, navíc v období hospodářské konjunktury stát spotřebovával někdy až téměř o 7% více, než vybral na daních. Země se zadlužením kolem 15% (vládní dluh vůči HDP) při nástupu ČSSD svůj relativní dluh zdvojnásobila, a to během pouhých 5 let (dluh v absolutní výši ztrojnásobila, navíc v době, kdy docházelo k velikým privatizacím, které státu přinášely ohromné dodatečné příjmy do rozpočtu).

Naštěstí na rozdíl od v současné době krachujícího Maďarska zdědila ČSSD po svých předchůdcích nízké zadlužení, ale v dynamice zadlužování si mohla s maďarskými politiky téměř podat ruce.

Pak si dáváme otazku, zda to nejsou právě voliči ČSSD, kteří stojí za příčínami současné krize? Pravě ti obyčejní lidé, kteří za líbivými hesly o sociální spravedlnosti a oranžovými bilboardy nevytušili snahu skupinky jednotlivců, kteří se pomocí populismu a existence demokratických institucí v politicky lhostejné společnosti snaží získat kontrolu nad českým státem? Tuto otázku pokládám jako legraci, tedy alespoň doufám, že je to stále ještě jen legrace. Nicméně každopádně se domnívám, že otázka ohledně příčin krize je velmi složitá a nelze vyčleňovat skupiny, které za krizi mohou a které nikoliv. Ale trochu sebereflexe by neškodilo nikomu.

Autor není členem ODS