EKONOMIKA: Smutné čtení výplatních pásek
Platy rostou, ale pomaleji než ceny. Češi tak měli ve druhém čtvrtletí hlouběji do kapsy než loni ve stejnou dobu. V seznamu špatných zpráv ta z nejnepříjemnějších.
Důvod? Firmy nemají před sebou valnou budoucnost, o práci je nouze, a tak cenu pracovní síly nemá co táhnout vzhůru. Kde jsou časy roku 2007, kdy se firmy přeplácely a hledaly zaměstnance pro všechny možné pozice a průměrné mzdy rostly rekordními tempy. Nyní si firmy svých zaměstnanců nehledí a kromě těch klíčových pro zachování kompetence firmy v oboru podnikání o výši platů nediskutují.
Dá se na této smutné statistice najít něco pozitivního? Možná to překvapí, ale tahle statistika je poměrně dobrou zprávou pro budoucnost české ekonomiky. Nakonec dnešní odolnost našich německých sousedů vůči krizi tkví právě v tom, že před deseti lety dokázali zkrotit růst reálných mezd a zvýšili tak konkurenceschopnost svých firem, které v okamžiku, kdy se lámal chléb, uměly nabídnout dobrou cenu.
Samozřejmě stavět ekonomiku uprostřed Evropy na nízké ceně pracovní síly nejde. Nicméně udržování souladu mezi produktivitou a mzdami je základem zdravého hospodaření. Firmy se nechovají vydřidušsky a situaci na trhu práce nezneužívají. Stále udržují, i přes pokles ekonomiky, zaměstnanost na poměrně solidní úrovni a masově nepropouštějí, i když se zakázek zrovna moc nedostává.
Jaký význam má vládou schválený příspěvek na školení zaměstnanců v době nedostatku zakázek, takzvaná kurzarbeit? Firmy obecně vědí, koho potřebují udržet, a i v krizi takového zaměstnance drží. Příspěvek je tak spíše pomocí různým vykukům a jejich kamarádům ve státní správě, kteří budou o přidělení dotací rozhodovat. Nic z toho lidem, kteří už několikátým rokem nedostali přidáno, ačkoli pozdražuje vše, na co se kouknou, asi moc optimismu do žil nevlije. Ale možná si uvědomí, že jejich životní úroveň je velmi těsně spjatá s prosperitou jejich zaměstnavatelů. S tím, jak obstojí na trhu, ale i s tím, jak je stát zatěžuje daněmi, sociálním a zdravotním pojištěním a tak dále. Prostě pro zaměstnavatele je odvod státu na zaměstnance tím samým jako mzda, kterou mu platí. Tedy nákladem, na který musí vydělat. A tak možná budou trochu kritičtěji koukat na opoziční snahu zvyšovat firemní daně či pojistné, aby bylo možné proplácet vyšší mzdy státním zaměstnancům a nejrůznější sociální výdobytky. Mzdy se každopádně ještě nějaký čas zvedat nebudou a důvodů k nespokojenosti lidí bude spíše přibývat. A přibývat bude i těch, kteří tvrdí, že si stát může půjčit, penízky rozdat a hned bude lépe, firmy budou mít práci a lidé lepší platy. Že to neplatí a nevyplatí se to, je dnes viditelné kolem celé zeměkoule.
MfD, 4.9.2012
Autor je šéfredaktor týdeníku EURO