Čínské burzy pracují s možností finanční krize jako s faktem

Téměř všechny vyspělé ekonomiky procházejí v určitých fázích vývoje finančními krizemi, které jsou způsobeny nadměrným růstem úvěrů. Ameriku postihla první velká krize v roce 1837. Německo a Rakousko zažily tzv. gründerskou krizi počínající rokem 1873. Další krize podobných rozměrů nastala v Americe i v Evropě v roce 1931 – v Německu vedla k nástupu nacionálního socialismu.

Americkou krizi z roku 2007 a evropskou krizi o rok později má mnoho z nás ještě v živé paměti. Také tyto krize byly způsobeny nadměrnou úvěrovou expanzí. Každá ekonomika nabízí v daném okamžiku jen určitý objem kvalitních projektů, u nichž je pravděpodobnost úvěrového selhání velmi nízká. Jakmile objem peněz (ve smyslu úvěrovatelných prostředků) přesáhne jistou kritickou mez, hrozí vznik bankovní krize.

V rámci eurozóny rostl objem likvidních peněz dvojciferným tempem během období od července 2007 do června 2008. Během pěti let před začátkem krize eurozóna zaznamenala průměrnou devítiprocentní peněžní inflaci ročně; během následujících pěti let rostl objem peněz jen o necelých 2,9 procenta ročně. ECB tedy před krizí praktikovala expanzivní měnovou politiku, po začátku krize naopak měnovou restrikci. Tedy přesný opak toho, co by centrální banka měla správně dělat.

Expanzivní měnová politika v předkrizové době byla šita na míru potřebám Německa, které tehdy platilo za nemocného muže Evropy. Pro velkou část eurozóny byla příliš uvolněná, což se následně potvrdilo. V podmínkách úvěrové krize (tedy řadu let počínaje říjnem 2008) se Evropské centrální bance nedařilo uvolnit měnovou politiku ještě více, protože to zkrátka nebylo možné.

Bez velké pozornosti světa

Nyní udělejme skok až do Číny. Tato ekonomika se tvářila, že krizí západních bankovních systémů nebyla dotčena. Ve skutečnosti Peking bez velké pozornosti světa provedl peněžní expanzi monumentálních rozměrů: během pěti let od třetího čtvrtletí 2008 objem úvěrů čínskému soukromému nefinančnímu sektoru vzrostl 3,16násobně. K prvnímu čtvrtletí 2021 byl objem čínských úvěrů sedminásobný oproti roku 2008 (v domácí měně v nominálním vyjádření).

Toto je tajemství čínského hospodářského růstu: úvěry. Mezitím v eurozóně objem úvěrů zůstává téměř přesně na úrovni roku 2008. (Rovněž v domácí měně, nominálně vyjádřeno.) Není tedy překvapivé, že EU nezaznamenává žádný ekonomický trysk, cval, ba ani klus. Objem úvěrů byl totiž již v roce 2008 tak velký, že se nedostávalo kvalitních projektů. Bankovní úvěráři zkrátka měli nedostatek kvalitních žádostí o úvěr.

Čínské vedení prostě řeší finanční krize tím způsobem, že státem ovládaný bankovní systém nahustí úvěry do ekonomiky pod tlakem, ať už to dává ekonomický smysl, či nikoli. Do jisté míry to dokonce i funguje, neboť „pumpování“ úvěrů může za určitých okolností dávat větší smysl než rozhodování vyděšených úvěrářů, kteří se bojí udělat další chybu. Ale jak zjistíme, kdy nastaly zmíněné „určité okolnosti“?

Vyjádřeno relativně, objem čínských úvěrů vzrostl z hodnoty 112 procent HDP (2008) na 220,5 procenta HDP (první kvartál 2021). Tím se Čína dostala vysoko nad úroveň eurozóny (178,5 procenta HDP). Čínská ekonomika je tedy „proúvěrována“ velmi důkladně.

Čína překonala i japonský rekord z roku 1993, kdy úvěry dosáhly 217,5 procenta HDP. Připomeňme, že během první poloviny 90. let Japonsko zaznamenalo těžkou krizi, kdy zkrachovaly všechny velké banky v zemi. Především kvůli úvěrům do sektoru nemovitostí.

Během září 2021 vzbudily pozornost zprávy o možné platební neschopnosti Evergrande, jedné z největších čínských developerských společností. Evergrande nesplatila část úroků v termínu, nicméně se jí podařilo získat čas a odvrátit formální platební neschopnost a právní procedury, které by v takovém případě následovaly. Mezitím však na povrch vybublaly potíže několika dalších čínských developerů: Fantasia, China Properties Group, Modern Land a Sinic Holdings.

Je čas oprášit staré učebnice?

Čína začíná pamětníkům důvěrně připomínat japonský vývoj na přelomu 80. a 90. let. Akciový index Nikkei vrcholil v prosinci roku 1989, přičemž do dnešního dne ještě nedokázal dosáhnout tehdejšího maxima. Čínské akciové trhy možná tušily podobný vývoj již několik let napřed, protože většina tamních akciových indexů je stále pod historicky maximálními hodnotami. Například index Shanghai SSE Composite je téměř 40 procent pod maximem, které bylo dosaženo v říjnu 2007: podle čínských burziánů krize stále trvá.

Čínské burzy tedy pracují s možností finanční krize jako s faktem. Jaké mohou být její dopady pro svět? Pokud čínská ekonomika výrazněji zpomalí, můžeme čekat nedostatek různých výrobků, polotovarů nebo surovin původem z Číny. Výsledkem může být stagnace spojená s inflací. Možná je načase oprášit učebnice popisující vývoj světové ekonomiky v 70. letech. Mimochodem čínské akcie asi nechcete mít ve svém penzijním fondu.

LN, 5.11.2021

Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a. s.