Nepříjemný růst cen vyvolaný letošním navýšením DPH a dalšími vlivy vyvolanými kroky vlády je zřejmě u konce. Poslední statistické údaje naznačují, že inflace přestává růst a její tempo začne pomalu klesat. Co vidí statistici, lidé na ulici jistě tak nemusí cítit a nespokojenost s pohybem cen, jaký jsme v Česku dlouho nezažili, jistě bude přetrvávat ještě nějaký čas. Palčivěji ji budou cítit asi důchodci, jejichž spotřeba z největší části zahrnuje položky, jejichž ceny poskočily nejvíce. Tedy potraviny a náklady na bydlení.

Tolik to zas není

Nicméně je skutečnost, že celkový růst cen o 3,2 procenta meziročně není nijak vysoký a oproti cenovému skoku v roce 2008 je méně než poloviční. A tehdy se také DPH pohnula jen o čtyři procentní body, z pěti na devět procent. Jenže tehdy cenovou hladinu zvedaly také deregulace či poplatky ve zdravotnictví, což jsou faktory, které letos necítíme tak silně. A také to naznačuje, že další pohyb DPH nemusí mít na ceny tak velký vliv.

Jeden faktor, který ovlivňuje růst cen, je stejný, jako tehdy a zřejmě bude přítomen dlouhodoběji. Tím faktorem je vývoj cen potravin. Ceny jídla se houpaly nahoru dolů po mnoho let. Podle úrody či neúrody se jednotlivé komodity běžně pohybovaly o deset i více procent meziročně. Nyní se zdá ten pohyb hodně jednosměrný. Směrem vzhůru.

Důvody by asi zasloužily nějakou delší analýzu. Některé věci jsou však celkem jasné. Hlavním tahounem cen potravin je to, co zde v Evropě příliš nevnímáme. Prudký růst lidnatých, dříve velmi chudých zemí umožňuje tamním ekonomikám konečně přiměřeně nasytit vlastní obyvatelstvo. A protože tamní produkce potravin je dost neefektivní a s velmi nízkou produktivitou, velkou část spotřeby tyto země dovážejí. Pro ekonoma je určitě velmi zajímavým předmětem pro bádání modernizace zemědělství v Číně, Vietnamu či podobných zemích, protože zvýšení produktivity místního zemědělství může mít zásadní vliv na cenu potravin ve světě. A to do situace na trhu zatím příliš nepromluvila Afrika, kde také začíná ekonomicky svítat a toho jídla tam bude potřeba opravdu hodně, až na něj budou mít peníze. Zatím to však spíše vypadá, že tyto země preferují růst vlastního průmyslu, a tak světová poptávka po potravinách stále poroste.

Kontroluje to zákazník

A v kontrastu s tím pokračuje Evropská unie se svou společnou zemědělskou politikou, která dotuje nevýrobu potravin, stanovuje nesmyslné kvóty, chrání neefektivní farmáře a svou politikou zhoršuje situaci evropských spotřebitelů. Reakce na měnící se realitu ve světě je nulová. Krize eura je sice nepochybně dnes tématem číslo jedna, ale není jediným akutním a vážným tématem, jímž bychom se v Evropě měli zabývat. Bez ohledu na to, že dobrá úroda může jeden nebo druhý rok trend, který se zdá nevratný, na chvíli otočit.

Že trendy ve výrobě asi nezmění, je jeden fakt. Druhým je skutečnost, že velké obchodní řetězce nakupují od českých i zahraničních výrobců potravin velmi nekvalitní zboží za velmi nízké ceny a prodávají ho dráže než mnohem kvalitnější, a tudíž i v nákupu dražší zboží ve svých zahraničních prodejnách.

Změnit tuto praxi asi nebude úplně jednoduché. Je umožněna našimi benevolentními normami pro kvalitu potravin a zřejmě i postupy obchodníků, kteří na méně vyspělém trhu realizují nemravné zisky, které vyvádějí ke zdanění mimo republiku. To by si samozřejmě zasloužilo důkladnou daňovou kontrolu. Ale tím jediným, kdo může fungování obchodních řetězců změnit, je zákazník, který začne vyhledávat jiné možnosti nákupu, ať už od menších obchodníku nebo - v případě pohraničí - za čárou. Nicméně se zdá, že ceny potravin zdaleka nejsou na vrcholu, z něhož budou klesat. A vliv naší domácí politiky na to je a bude velmi omezený.

MfD, 12.6.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO