Snad jednou přijde doba, kdy ČNB bude zodpovědným orgánem měnové politiky

Nízká nezaměstnanost. Hospodářský růst. Rekordní výběr daní. Samá pozitiva a sebechvála politiků. Kde a kdy jsme to již slyšeli?

Možná si pamatujete na léto roku 2007. Makroekonom třeba zapomněl, kde byl tehdy na dovolené, ale jistě nezapomněl na palcové titulky novin oné doby. Le Monde: Francouzská nezaměstnanost nejnižší za dvacet let. El País: Nezaměstnanost ve Španělsku nejnižší za dvacet pět let. Corriere della Sera: Itálie hlásí rekordní pokles nezaměstnanosti na úroveň 6,2 procenta.

A tak dále a tak dále. Kromě radostných zvěstí z trhu práce noviny též hlásily rekordní výběr daní, rozpočtové přebytky a pokles státního dluhu. Španělsko mělo dvouprocentní rozpočtový přebytek. Dluhopisy Irské republiky (státu, který by se o rok později dostal bez záchrany do platební neschopnosti) byly trhem hodnoceny dokonce o něco lépe než dluhopisy německé.

Centrální bankéř jede plynule

Filmový střih. Každý student ekonomie se učí, jak má vypadat měnová politika. V obdobích hospodářské recese centrální banka povzbuzuje ekonomiku nízkými úrokovými sazbami a snadno dostupnými penězi. Když se vrátí konjunktura, moudří centrální bankéři opatrně brzdí růst, aby se ekonomika nepřehřála, neboť o to hlubší recese by pak následovala. A tak dále. Dobrý centrální bankéř je jako zkušený řidič, který z kopce i do kopce jede plynule.

Další filmový střih. Jak vypadala měnová politika před krizí? Pohled do historických statistik nám prozradí, že Evropská centrální banka se víceméně držela učebnic: začala zvyšovat úrokové sazby již počátkem roku 2006. Jenomže kamion byl natolik rozjetý, že mírné pohlazení brzdového pedálu nemělo účinek. Objem podnikatelských úvěrů v eurozóně začátkem roku 2006 rostl tempem 8,5 procenta ročně. V březnu 2008 úvěry rostly rychlostí 15,1 procenta ročně – brzdy nebrzdily. V září 2009 se z růstu stal pokles, který vyvrcholil v březnu 2013 na hodnotě -5,9 procenta.

V současnosti objem podnikatelských úvěrů v eurozóně mírně stagnuje, ale vzhledem k masivní injektáži peněz ze strany ECB ekonomika jakžtakž jede. Některá čísla dokonce vypadají hezky, například statistiky nezaměstnanosti. Skoro jako v létě 2007.

Jenomže musíme vzít v úvahu, že objem peněz v eurozóně vzrostl od začátku roku 2006 (kdy ECB začala pomaloučku šlapat na brzdu) o slušných 117 procent.

Přeloženo do normálního jazyka: vedení ECB by mělo vrátit řidičák na ten obrovský měnový kamion, za jehož volantem sedí. Do roku 2008 jel nepřiměřenou rychlostí. Pak, když se kamion dostal do oraniště, ECB začala mohutně dupat na plyn. Když ani to nepomáhalo, přimontovala pomocné raketové motory v podobě kvantitativního uvolňování – což částečně zabralo, kamion se dostal aspoň zpět na silnici.

Další střih: Česká národní banka, listopad 2013. Velcí kluci, pro které je česká ekonomika něco jako hodně velká stavebnice Merkur, spouštějí novou hračku: měnové intervence. Umělé snížení kurzu koruny as ním spojený pokles úrokových sazeb mají podobný efekt jako pomocné raketové motory přimontované na boky kamionu. Efekt je zpočátku sice tlumen poklesem kupní síly obyvatelstva, ale kamion se časem přece jen rozjede. Potíž je v tom, že náklaďák české ekonomiky není v oraništi, ale normálně jede po docela rovné silnici. Efekt nepřirozeně zlevněné koruny proto způsobí některé nevítané efekty: například nedostatek pracovních sil. Česká ekonomika je přehřátá, je načase brzdit.

Nic netrvá věčně

Tým kutilů, kteří se nedopatřením dostali k řízení české měnové politiky, sice nakonec hračku zastaví, ale náklaďák stále jede příliš rychle. Podle učebnic by bylo třeba brzdit, ale ve skutečnosti vidíme a slyšíme něco jiného. Základní sazby (repo a diskont) mají hodnotu 0,05 procenta, což je ekvivalent plynového pedálu sešlápnutého až k podlaze. Zároveň ale ČNB reguluje tvorbu hypoték, což je pozoruhodná schizofrenie odpovídající současně mírně sešlápnutému brzdovému pedálu. Objem úvěrů roste více než devítiprocentním tempem, což je slušná rychlost, a měnová inflace (růst objemu likvidních peněz) dosáhla v únoru pozoruhodných 12,6 procenta – asi jako kdyby kamion pádil rychlostí 150 kilometrů za hodinu. K dovršení všeho, namísto aby se guvernér ČNB snažil stabilizovat situaci, politicky agituje ve prospěch dovozu další levné pracovní síly.

Asi abychom si hospodářského cyklu pořádně užili. Alespoň do té doby, než zase pojedeme do kopce a všechna čísla budou horší. Nic netrvá věčně a jízda s přídavnými raketovými motory není výjimkou. Evropská konjunktura jednou skončí a s ní nutně i nynější oživení české ekonomiky.

Měli bychom mít centrální banku, která nebude pokládat sama sebe za agenturu pro podporu levných montoven, ale za zodpovědný orgán měnové politiky. A je hodně slabou útěchou, že ECB ve Frankfurtu je schopna dělat ještě větší chyby.

Autor je ekonom, spoluautor programu strany Realisté

LN, 22.4.2017