Stát se v poslední době rád chlubí, že prý dokázal dostat své finance, tedy státní rozpočet, do nejlepšího stavu od vzniku ČR. Hezky pěkně. Srdce daňového poplatníka musí plesat. Až na to, že to jaksi není pravda.

Tedy – ona to technicky vzato je pravda potud, že státní rozpočet se skutečně vyvíjí nejlépe od devadesátých let. Dnes je už evidentní, že rozpočet neskončí deficitem 70 miliard korun, který byl naplánován, ale naopak s přebytkem. Což je asi takové jako vytahovat se, že umím masajsky líp než můj jezevčík. Jelikož pravdou už není ona druhá polovina tvrzení. Totiž že se to povedlo státu a zejména ministerstvu financí. Nepřibarvená realita je spíš taková, že stát by musel být extra velké motovidlo, aby rozpočet letos nedopadl dobře.

Takže kdo za ten skvělý výsledek může doopravdy?

Zaprvé za něj může Česká národní banka (ČNB). Tedy samozřejmě ne přímo, ne že by zrovínka rozpočet spadal do její kompetence. Ale připletla se k celé té záležitosti trochu jak slepý k houslím. Česká národní banka totiž, jak známo, intervenuje proti české koruně a udržuje ji tím uměle slabou. Každému spekulantovi za našimi hranicemi musí být a taky je jasné, že tohle ČNB nemůže dělat donekonečna. Intervence totiž už stály skoro 600 miliard Kč a koruna je kvůli nim až o 10 procent slabší, než by byla bez nich. A účet každým dnem dál narůstá. Takže je navýsost logické čekat, že jakmile ČNB intervenování vzdá, koruna prudce posílí. Možná až o oněch 10 procent. Tomu říkám obstojné lákadlo a dost dobrý důvod pro spekulaci. Rozumějme, pro spekulaci na posílení české koruny skrze nákupy českých dluhopisů. A když je po něčem velká poptávka, cena toho něčeho logicky roste. Takže české státní dluhopisy jen díky intervencím neuvěřitelně zdražují. Zdražují tak moc, že dnes už jsou spekulanti ochotni českému státu dokonce platit za to, že si smějí jeho dluhopisy koupit. Neboli dluhopisy mají záporné výnosy. A stát na tom pochopitelně rejžuje. Pravda, rozpočet na záporných úrocích ze svých vlastních dluhopisů zatím vydělal asi miliardu korun, což jsou v celkových výsledcích „drobné“; ale pro svou kurióznost tenhle zdroj příjmů státní kasy stojí za zmínku. A co je na tom všem špatně? Zisk pro rozpočet z titulu záporných sazeb bude víc než kompenzován ztrátou ČNB z devizových rezerv v okamžiku, až koruna posílí. Takže výsledek pro celý stát bude horší, než lepší. Ale kdo si pak bude umět dát jedna a jedna dohromady? Hlavně, že ministerstvo financí tou dobou už bude za hrdinu.

Zadruhé za dobrý výsledek rozpočtu může vyšší než očekávaný hospodářský růst. Zkrátka když se rozpočet sestavoval, nepředpokládalo se, že se letos bude ekonomice tak dařit. Co je na tom špatně? Především kdyby se počítalo se správným růstem, mohly být úspory ještě mnohem větší. A hlavně: úplně stejná situace, jenom přesně naruby, se nejspíš bude opakovat v příštím roce. Zkrátka příští rok podle všeho nejspíš naše ekonomika poroste mnohem pomaleji (pokud vůbec poroste), než se dnes při sestavování rozpočtu na příští rok odhaduje. Ministerstvo totiž počítá s tím, že ekonomika zrychlí svůj růst z 2,2 % na 2,4 %. A současně se domnívá, že eurozóna příští rok zpomalí svůj růst z 1,5 % na 1,2 %. Člověk nemusí být zrovna ekonomický génius, aby na první pohled viděl, že tu něco nehraje: Když jsme jako vývozní země na fungování eurozóny závislí, bude se nám dařit stále líp, když Evropě se bude dařit stále hůř? Sotva. Jinými slovy: Plán je opět nesmyslný. O co líp se rozpočet plní letos, o to hůř se nejspíš bude plnit příští rok.

Zatřetí rozpočtu letos pomohlo, že jsme z evropských fondů vyčerpali méně peněz než loni. Ano, čtete dobře: Méně peněz z Evropy pomohlo k ozdravení naší ekonomiky. Ne, není to nesmysl. Je to definiční znak všech prohnilých evropských dotací, bez nichž by nám bylo mnohem lépe. Jak se to mohlo přihodit? Změnilo se rozpočtové období. Nové začalo, a tak se musí připravovat zbrusu nové projekty, na které bychom mohli evropské fondy podojit. Jenomže nezapomínejme, že peníze z Evropy musíme spolufinancovat. EU přihodí trochu, náš stát přihodí také trochu. A díky tomu, že evropských peněz je letos méně, takzvané „kapitálové výdaje“ z rozpočtu jsou zatím o 50,8 miliard korun nižší než loni stejnou dobou. A co je na tom špatně? Znovu se stát chlubí něčím, co vůbec není jeho zásluhou. A hlavně: Jakmile se přehoupneme do příštího roku a znovu začneme evropské fondy víc dojit, opět to náš rozpočet zatíží víc.

Začtvrté stát dosud soustavně rozpouštěl – tedy snižoval – něco, čemu se říká rozpočtová rezerva. Co je na tom špatně? No že zkrátka jaksi nemáme onu rezervu... rezervu peněz na horší časy. A to, prosím pěkně, jsme právě teď díky vysokému hospodářskému růstu a až extrémně nízké nezaměstnanosti v časech jedněch z nejlepších, takže ty ekonomicky horší nutně musí nastat už příští rok.

Takže když to tak vezmeme kolem a kolem: Celé je to jedna velká Potěmkinova vesnice. Rozpočet na první pohled vypadá výborně. Dokonce nejlíp za dobu existence naší země. Až na to, že ministerstvo financí na tom prakticky nemá zásluhu. Až na to, že letošní „zisky“ z intervencí budou za rok více než smeteny „ztrátami“ z nich. Až na to, že o co víc se ministerstvo při plánování rozpočtu loni seklo směrem dolů, o to víc se letos seká směrem nahoru. Až na to, že o co méně letos přispíváme na evropské fondy, o to víc na ně budeme přispívat příští rok. Až na to, že o co víc jsme si v minulosti přilepšili zrušením rezervy, o to víc nám bude v budoucnu chybět. Až na to, že je to celé jenom moc pěkná pohádka, kterou se vládě vyplatí vykládat před volbami. A po nich budiž potopa.