Držte si klobouky, začíná (už zase) čínská investiční expanze do Česka!

Miloš Zeman sní čínský sen. Čína patří mezi nejčastější cíle jeho cest. Říši středu navštívil už šestkrát, pětkrát jako prezident, nejnověji minulý týden.

Vrchní velitel vidí ve snu tsunami čínských investic, valící se po Hedvábné stezce do české kotliny, anebo těžkou techniku bagrující vodní koridor Dunaj-Odra-Labe.

O svých snech mluvil i v rozhovoru pro čínskou televizi CCTV. „Česká republika se může stát něčím jako leteckým hubem pro Čínu v Evropě. Co se týče spolupráce s čínským bankovním sektorem, a tím nemyslím jen Bank of China, ale také další čínské banky, mohli bychom se stát i čínským bankovním hubem v Evropě,“ upozornil Zeman.

A zase miliardy

Bank of China podepsala o víkendu v Pekingu memoranda s čínskou korporací CITIC a s českou Hospodářskou komorou. Obsahují uvěrový rámec pro projekty v Česku dohromady ve výši tří miliard dolarů, tedy 69 miliard korun.

„Konečně čínská investiční expanze začíná,“ zvěstoval Zeman před odletem z Číny. Jenže jakápak expanze?

Zmíněné cifry ohromit nemůžou. Tím spíš, že už před třemi lety za návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze Zeman prohlašoval, že na základě dohod, které byly podepsány, do roku 2020 přitečou z Číny investice za 230 miliard korun.

Takže bingo? Kdepak realita je taková, že Číňané v memorandech slibují nové investiční peníze a v Česku až na nějaké drobty neinvestovali ani ty staré. A do konce příštího roku to nepochybně nestihnou.

K čínské investiční expanzi dodávám několik dat z poradenské společnosti Bisnode: Objem čínského kapitálu v základním jmění českých firem letos v březnu dosáhl 5,7 miliardy korun. To je proti stejnému období loňského roku pokles o 27 milionů korun. A zatímco v prosinci 2012 působilo v Česku 2301 čínských firem, dnes je jich 1881.

Hedvábná stezka, nebo hedvábná past?

Miloš Zeman se vydal do Číny ve stopách Marka Pola na konferenci o „nové Hedvábné stezce“ (jinak Jeden pás a jedna stezka a také Iniciativa pásu a cesty). Tento čínský megaprojekt má propojit Asii, Evropu a Afriku pomocí sítě železnic, přístavů, silnic a další infrastruktury a především – posílit čínský vliv ve světě.

Český prezident označil Hedvábnou stezku 2.0 za fascinující projekt, přirovnal ji k Marshallovu plánu poválečné obnovy. Balík 900 miliard dolarů, který do něj Čína slíbila investovat, je opravdu fascinující. Takové peníze byste v Evropské bance pro obnovu a rozvoj patrně nenalezli.

Čínské peníze mají téct, a některé už tečou, do velkých infrastrukturních projektů. Někdy však adresát investice nemusí skončit na Hedvábné stezce, ale v hedvábné dluhové pasti.

Exemplárním případem příkladem je strategický přístav Hambantota na Srí Lance. Číňané nabídli ostrovní zemi v Indickém oceánu jeho rekonstrukci a rozšíření. Srílanské vládě na to půjčili 1,3 miliardy dolarů. Po rekonstrukci, kterou prováděly čínské firmy zaměstnávající čínské dělníky, však přístav nedokázal vytvořit zisk potřebný na splátky dluhu.

Srí Lanka proto přístav pod tlakem dluhu pronajala Číně na 99 let a nad Hambantotou dnes plápolá rudá čínská vlajka.

Do obdobných problémů se dostala Černá Hora, kde staví čínské firmy za čínský úvěr dálnici od moře do Srbska. Státní dluh balkánské zemičky kvůli stavbě povážlivě nabobtnal. Přiměl vládu zvedat daně, zmrazit platy ve veřejném sektoru a seškrtat mateřské příspěvky.

Nespouštět kalhoty!

Evropská unie je v přístupu k Hedvábné stezce rozdělena. Přání či ochotu podílet se na ní vyjádřila Itálie, třetí nejsilnější země eurozóny, a také Česko, Chorvatsko, Maďarsko, Řecko, Polsko či Portugalsko. Jiné státy jsou k projektu obezřetné.

Zejména Německo a Francie požadují rovný přístup na čínské trhy pro evropské investory, „rovné hřiště“ v přístupu k veřejným zakázkám a také lepší podmínky pro exportéry do Číny. Němci a Francouzi varují, že pokud tyto podmínky nebudou splněny a pokud evropské státy vůči Číně neposílí své konkurenční schopnosti, může se z nové Hedvábné stezky stát jednosměrná silnice pro čínské zboží.

Obchod s Čínou funguje jednosměrně už dnes. Z čísel Českého statistického úřadu vyplývá, že za první dva měsíce letošního roku se schodek Česka propadl z loňských 75,8 miliardy korun na 90,9 miliardy. Český vývoz v tomto období spadl o čtyři procenta a dovoz čínského zboží o 17 procent.

Nerovnováha je ale patrná i v politických vztazích. Miloš Zeman nikdy neutrousil slůvko ve prospěch politických vězňů v Číně, zato v Pekingu teď vyjádřil solidaritu s „diskriminovanou“ firmou Huawei. Kudy chodil, tudy chválil kybernetickou diktaturu orwellovského typu a Česko popsal jako „vzteklý červený kousek uvnitř Evropy, který je proti Huawei“.

Jistě, vrchnímu veliteli se patří vyslovit uznání, že se v Číně bere za české firmy. Ale to ostatní…

Myslím, že Zemanovu čínskou anabázi dobře vystihl architekt Jan Benda, který v Číně pracoval dvě desítky let. V rozhovoru pro Český rozhlas řekl: „Nejsem si jistý, jestli způsoby, kterými to (Miloš Zeman) dělá, jsou ty nejlepší. Čína je obchodní velmoc… To ale neznamená, že musíme spouštět kalhoty už předem.“