2012: Rok krocení dluhů

Lidé méně utrácejí nikoli kvůli cenám, ale proto, že se chovají jako stát a snižují své zadlužení, případně zvyšují své úspory na horší časy. Pesimismus sice brzdí ekonomiku, ale z dlouhodobého hlediska zvyšuje její odolnost proti krizím.

Kolikátý už v pořadí. Od roku 2003 nám vlády všech barev říkají, jak musíme hospodařit lépe. Utrácet jen to, na co máme, a nezadlužovat naše děti. Leč nám to moc nefunguje. Dluh roste a i za rok 2012 naroste o dalších více než sto miliard korun.

Spravedlivé je samozřejmě dodat, že udělat stomiliardovou sekeru v letech, kdy ekonomika rostla o šest procent, je něco zcela jiného než v situaci, kdy ekonomika padá či stagnuje. V tuto chvíli ještě nejsou k dispozici ani předběžná čísla za celý rok a je jasné, že prosinec vždy zahýbá jak s daňovými výnosy, tak s různými výdaji odkládanými na konec roku. Ale jeden trend je zde jasný. Spořicí úsilí vlády poněkud ochablo a rovnováhu, stále více oceňovanou mezinárodními finančními trhy, zachraňuje růst výnosů především z vyšších daní.

Úředníci opět ve vatě

Zabrzdění úspor dokumentuje například jedenáctiměsíční vývoj mezd státních zaměstnanců. Jejich objem opět stoupl, i když jen mírně, o 1,7 procenta. Jde přitom o jednu z mála velkých položek, kde lze úspory dosáhnout bez změny legislativy, leč škrtání pracovních míst ve státním sektoru je věc obtížná a státní aparát jí dokáže velmi účinně vzdorovat. Nicméně bychom, i přes trapné vystoupení Karolíny Peake v období předvánočním, neměli zapomínat na sumu 16 miliard, které lze ušetřit na správě státu rušením úřadů a státních institucí a slučováním jejich agend. Je dost škoda, že se místo toho, aby se vláda zabývala naplňováním dobře zpracovaného záměru, opět vede koaliční válka a zbyteční zaměstnanci placení z našich daní mohou dál klidně spát.

Celkový pohled na výdajovou stranu státního rozpočtu poskytuje poměrně chmurný pohled. Podstatnější škrty, které by léčily veřejné finance opravdu zásadním způsobem, by musely být tak drastické, že jsou politicky neprůchodné pro jakoukoli vládu. A nastavení celého systému celkem spolehlivě garantuje, že z rozpočtových problémů nelze vyrůst. Tedy zbavit se jich jen růstem ekonomiky, který jistě jednou přijde. Penze, zdravotní systémy a zbytek sociální sítě má nastaveny automatické mechanismy, které zvyšují nároky na zdroje veřejných financí, a není před nimi úniku. Sociální výdaje i přes protesty vyvolávající škrty rostou meziročně téměř o osm procent, přestože ekonomika stagnuje. Je jasné, že česká ekonomika nikdy o osm procent, která by garantovala dlouhodobě udržitelnou verzi tohoto systému, neporoste a růst ani nemůže.

Bez schopnosti velmi bolestivě omezit tyto sociální systémy samozřejmě nezbývá než zvyšovat daňovou zátěž. Může se nám to nelíbit, můžeme na to nadávat, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Tahle vláda jde celkem racionálně přes zvyšování nepřímých daní, zejména DPH. Spotřební daně z pohonných hmot, tabáku a alkoholu narážejí na hranici únosnosti a už při současné míře zdanění dochází k masovým únikům a podvodům, které místo zvyšování výnosy snižují.

Lidé se zbavují dluhů

Loňské navýšení podle čísel ze statistiky mohlo vyvolat podobnou reakci. Je realitou, že slibované navýšení příjmů o šestnáct miliard se konat nebude, protože za jedenáct měsíců stoupl výnos této daně jen o sedm miliard. To Vánoce opravdu nedoženou. Tvrzení, že jde dominantně o důsledek zdražení, které vyšší DPH vyvolala, se postupem času ukazuje jako falešné. Lidé méně utrácejí nikoli kvůli cenám, ale proto, že se chovají jako stát a snižují své zadlužení, případně zvyšují své úspory na horší časy. A šetří i lidé v nižších příjmových skupinách. Pesimismus ve společnosti sice částečně brzdí ekonomiku, ale z dlouhodobého hlediska zvyšuje její odolnost proti krizím a vznikají zde základy pro budoucí zdravý, neinflační růst.

EU šetření odkládá

Naneštěstí je nutné stále počítat s tím, že tahle krize, jejíž konec zase oznamují všechny hlásné trouby, není zdaleka u konce s dechem a její nové probuzení může přijít dříve, než si to jsme schopni představit. Uklidnění v Evropě je jen dočasné, protože s podstatou problému, kterou je nefunkční společná měna, nebylo pohnuto ani o milimetr. Řada velkých zemí dosud k reformám svých veřejných financí nepřistoupila a ani nevykazuje náznaky, že by tak, třeba Francie, chtěla v dohledné době učinit. Zadlužení států Evropské unie stále roste a ani naplnění fantaskní představy o fiskální evropské federaci tyto dluhy nesníží ani o cent, a jejich nárůst dokonce ani nezpomalí. Vstupujeme tak nejen do nového roku, ale také do stavu nové normality, kdy jedinou jistotou je nejistota. To je pak dobré být připravený na všechno.

MfD, 28.12.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO