Soud začíná rozplétat případ firmy FAU s.r.o, která se provinila tím, že panu Babišovi neprodala vlečku v jím vlastněném podniku.

Zdá se, že po čase si někteří celníci začínají vzpomínat, jak to bylo s firmou FAU, na kterou v době šéfování pana Babiše na Ministerstvu financí, „zaklekli jeho hoši“ do té míry, že se firma položila. Jediným proviněním této firmy byla neústupnost při prodeji vlečky do firmy Precheza, která spadá do hodlingu Agrofert.

V době panování pana Babiše v čele vlády bylo podobné vyšetřování nemožné. Asi si jen málokdo dělá iluze, že by se objevil nějaký český komisař Cattani, který by šel hlavou proti zdi a přes všechna nebezpečí by nakonec hlavu nejvyššího mafiána dostal obrazně řečeno na špalek. Koneckonců podobní bloudi končívají dost často při nějaké autonehodě či jiné velmi nešťastné události.

Navíc, historická zkušenost nám říká, že ani filmový šot, kde se pan Babiš ochotně přiznává ke „svému projektu“ Čapí hnízdo, aby posléze dokazoval, že tomu tak není, že neví kdo jej vlastní, posléze se vrátí paměť a vzpomene si na své děti (některé z nich vážně nemocné), toto vše nestačí k tomu, aby byl alespoň morálně vyautován ze společnosti. Kde jsou v paměti nějaké složky na poslance Šincla, kde jsou rozhovory s novinářem Přibilem, který je úkolován připravit munici na politické protivníky. Nic z toho nestačí k tomu, aby jeho příznivci alespoň na chvíli popřemýšleli, koho že to vlastně tak oddaně milují.

Je to paradox. Slavíme desáté výročí pádu vlády ODS, kde akce plukovníků provedla de facto státní převrat, při níž bylo sdělena fakta o metrácích zlata atd., aby se později prokázaly jen nedaněné kabelky jedné nadržené úřednici a nezákonné sledování bývalé manželky premiéra. To, že se vláda Petra Nečase poroučela, bylo správným krokem, premiér nemůže být ovládán svou milenkou. Přiznivci ODS to také této straně spočítali. Nicméně společenská škodlivost sledování choti premiéra a likvidace prosperujících firem panem ministrem financí je nesrovantelná.

Zdá se však, že nic nepřesvědčí voliče hnutí ANO, aby se alespoň na chvíli zamysleli, koho že to adorují. Že pan Babiš mění svá prohlášení podle momentální nálady či podle pokynů svých poradců. Že jeho „podnikatelská činnost“ není ničím jiným, než dojením dotačního cecíku a násilným přebíráním „neposlušných“ firem. Že není schopen vyslovit jedinou delší větu bez gramatické chyby. Že v okamžiku rozrušení se chová jako fracek v hospodě IV. cenové skupiny a je schopen kolem sebe vztekle kopat (první projev po prohrané presidentské volbě, abych připomněl těm, co snad nevědí).

Přesto voliči ANO mohou být v klidu. Andrej to ustojí. Je koneckonců druhou nejdůvěryhodnější osobou české politické scény.

Psáno pro www.blogosfera.cz