Občas se patří navštívit nějakou kulturní instituci. O víkendu jsme se ženou vnikli do Sovových mlýnů, abychom na poslední chvíli zhlédli výstavu skleněných objektů Václava Cíglera. Avšak pozdě! Výstava měla být pro ohromný zájem prodloužena do 6.9. 2009 – tedy podle informačního servisu obce architektů.

Shlédli jsme alespoň trojúhelníkovité skleněné hranoly položené na dvoře. Vypadají jak domečky – když se dobře podíváte, jsou vybaveny i okny. Na terase, na "Místě setkání" jsme pak proplouvali "vanou", jakýmsi skleněným bazénem, ve kterém se odrážejí stromy, fasáda Sovových mlýnů, mraky a slunce. Zrcadlení je modré a několikanásobné, protože i položené sklo má několik vrstev. Velmi pěkné – a trvanlivé. Tento objekt, položený zde na počest paní Medy Mládkové, se stal trvalou součástí Muzea Kampa.

Dalších odrazů Karlova mostu, Střeleckého ostrova i celé pravobřežní Prahy jsme si užívali v místní restauraci, která s novými nájemci nabrala poněkud lidovější kurz, než dříve. Jídla z menu jsou už za 135 Kč, štrúdl za přijatelných 60. Fakt je, že obsluhující dívka nás nejdříve oslovila anglicky... A domluvíte se tu i španělsky – avšak česky je rovněž možno. Při konzumaci čaje (38) a zákusků jsme pozdravovali projíždějící lodě, ze kterých se ozývaly cizojazyčné výkřiky, komentující řadu žlutých pingvínů, stojící na dřevěné konstrukci před plavební komorou...

Po delší době jsme se prošli i po Kampě. Zahradnický domek – totiž vila Jana Wericha, jeví první známky obnovy, samotný Jan Werich – tedy jeho busta – se však na otlučenou zeď zahrady dosud nevrátil. Těšíme se na budoucí zdejší Muzeum Jana Wericha – pakli paní Meda dokáže odklidit všechny přírodní i umělé překážky...

Splav hučel, žloutnoucí listy na stromech šuměly a dav turistů ševelil. Snad proto, že už jsem na Kampě dlouho nebyl, působily na mě jako pěst na voko nápisy na místních domech, oznamující, že jde o hotely. A ne ledajaké – přímo "at the Charles Bridge" se nalézá "unique hotel", kousek vedle zase Kampa Garden. Ve Velkopřevorském mlýně se můžete občerstvit trojicí pizza/pasta/steak, ale menu vám nabízí i národní krmi: po polévce, vařené z dneška (Soup of the day) si dáte Gulash with dumplings a dorazí vás Apple strudel. A to vše za pouhých 11 eur. Korunami se tady nejspíš neplatí. Tři stovky by za guláš asi nikdo nedal...

Jedna starší turistka z Němec se nás ptala, jestli jde správně po nábřeží Moldau k hotelu Mövenpick, a byla nadšena, když jsme jí ozřejmili, že její informace jsou správné. Veselé na tom bylo, že se ptala anglicky. Nejvíce mne však pobavila jiná starší dáma, nevím, jestli Američanka či Němka, která mne poučovala, kam až sahala voda v roce 2002. Je tam taková značka na jednom z domů. Tu mi znalecky ukázala. Zdálo se, že tyto dámy ani nenapadlo, že by v těchto místech mohly narazit na Pražáky...

Veselit jsem se přestal u Lennonovy zdi, která se stala poutním místem zahraničních turistů. Češi už sem nic nepíšou, i když to majitelé zdi - Maltézští rytíři - dovolili. (Nejspíš to už nepotřebují.) Zaujal mne novodobější zvyk – zamčené visací zámečky na zábradlí mostku přes Čertovku. Prý se tady symbolicky zamykají novomanželé...

Šaman na tomto místě apeluje na hospodské: Uvědomte si, že jste v Praze a ne v New Yorku. Američani a Němci budou jezdit méně a méně – zůstanou vám Češi. Pokud budou zvyklí k vám chodit! Rakousko, jakožto země s rozvinutým turistickým průmyslem, je hojně navštěvována Italy, Němci, Švýcary, Holanďany, Japonci – ale tři čtvrtiny návštěvníků jsou Rakušané! Další apel směřuje na Čechy – choďte víc po centru Prahy. I do našich muzeí. Věta Jan Mládka, která je mottem Muzea Kampa, zní: "Vydrží-li kultura, přežije národ." Platí i opačně: "Aby přežil národ, musí uchovávat svou kulturu." Třeba návštěvou muzeí a dalších památek...

Psáno v Praze dne 8. srpna 2009 za plného babího léta